Petr Fiala staví svou image na bezchybné pověsti emeritního rektora Masarykovy univerzity, profesora politologie a autora několika odborných knih. Jinak řečeno, na své důvěryhodnosti.

Jenomže vrcholná politika není učebna plná dychtivých studentů. Pokud ministerský předseda lidem řekl, že jim nebude lhát, jistě to chtěl dodržet a soudím, že se toho drží. Potíž je v tom, že i nedořečené, zmatené, polovičaté, nedomyšlené či neprověřené věty mohou na lidi působit jako lež.

Tak třeba Fialovo prohlášení, že občané, jejichž náklady na bydlení přesáhnou třicet procent (v Praze třicet pět) čistého příjmu rodiny, dostanou od státu doplatek v podobě příspěvku na bydlení. To není žádná novinka, Jurečkovo ministerstvo práce a sociálních věcí to takto koncipuje už několik měsíců. Problém je v nastaveném normativu neboli v mantinelech, jež určují, kdo o dávku může žádat. Zdaleka neplatí, že výpočet se odvíjí od reálných nákladů na bydlení. To měl premiér jasně vysvětlit, protože jinak přihodil polínko do kotle plného nejistot a obav.

Kateřina Perknerová
Energetická pomoc v mlze

Pohlídat by si měl i svého ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu (za STAN). Ten už několikrát změnil výšku částky, kterou lidé letos dostanou v rámci sociálního energetického tarifu. Nejen to. Nechal se slyšet, že v případě plynové nouze bude stát nejprve saturovat průmysl a teprve pak domácnosti. Prý aby zaměstnanci měli po skončení plynové krize kam chodit do práce. To je tak přezíravý přístup, že je škoda ho dál pitvat.

Stejně neohrabaně Síkela vypustil do éteru oznámení o povinném snížení teploty ve veřejných budovách i obydlích. Když se rodiče dozvěděli, že jejich děti budou mrznout ve třídách vytopených maximálně na devatenáct stupňů, pravděpodobně zalomili rukama v předtuše prosmrkané zimy. Zato zdravotníci pomysleli rovnou na stávkovou pohotovost, neboť dvacet stupňů v ordinacích a hlavně na pokojích by mohlo starší pacienty doslova ohrozit na životech.

Podobná sdělení přece musejí přicházet k obyvatelstvu po zralé úvaze a ve velmi promyšlené podobě plné argumentů. Nic z toho se nestalo. Není divu, že vedle ministrů vypadá jihočeský hejtman a předseda Asociace krajů Martin Kuba (ODS) jako zázračný politik. Cílená opatření na pomoc Jihočechům zvládl připravit za měsíc, oznámil je až těsně před jejich spuštěním coby hotovou věc. Navíc vypadá jako finanční génius, neboť v kraji vybral kvůli inflaci o 750 milionů korun víc, tudíž si může dovolit čtvrt milionu okamžitě vrátit zpátky rodinám s dětmi, samoživitelům a osamělým seniorům. Jak to, že vláda podobnou aritmetiku nezvládá?

Kateřina Perknerová
Provaz o dvou koncích

To ovšem není vše, co se kabinetu nedaří. Ministr vnitra a předseda STAN Vít Rakušan zadělal jmenováním Petra Mlejnka ředitelem civilní rozvědky na skandál nemalých rozměrů. Málokdo už se v nepěkné šlamastyce vyzná. Jisté je, že šéf nejtajnější služby nemá potřebnou prověrku, stýkal se s nyní vazebně stíhaným poskokem Radovana Krejčíře Michalem Redlem, přišel z byznysu a jeho manželka měla podíl ve firmě spojené s expolicistou odsouzeným za korupci a vynášení informací.

Když z toho začínala být polízanice na titulních stranách a jaderné palivo pro opozici, kabinet si pozval Mlejnka na kobereček. Ten v utajeném režimu vše vysvětlil, prý k plné spokojenosti ministrů. Veřejnost se nedověděla nic. Jen od premiéra Fialy uslyšela, že Mlejnek „sehrál pozitivní roli při objasňování kauzy Dozimetr“. Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová vzápětí sdělila, že o něčem takovém není ve spisu ani zmínka. Fiala vypadal jako baron Prášil, a proto přispěchal s vysvětlením, že Mlejnek zasáhl ještě před zahájením trestního stíhání. Mlha dále zhoustla.

Vláda má jedinou kliku, že je horké léto, lidé si postcovidovou dovolenou užívají plnými doušky a na politické přestřelky nemají náladu. To ale za pár dnů skončí. Nezlepší-li pětikoalice (patří k ní stále Piráti, nebo ti už definitivně odpluli do bezpečnějších vod?) komunikaci, můžou ji podzimní mrazíky odstavit k ledu.