S prezidenty máme špatné zkušenosti. Horší než s panovníky. Blíží se navíc další lidová volba a už teď se třeseme hrůzou, koho si zvolíme.

V karanténě teď máme čas na politická alotria. Když se mohly pěkně pospojovat opoziční strany, proč nepřipravit restauraci monarchie? Když mohl ústavní soud zrušit na poslední chvíli volební zákon (ne prezidentský, ale parlamentní), proč by se nedal stihnout zákon královský?

Změní se jen málo. V podstatě se v ústavě slovo „prezident“ nahradí slovem „král“. Zruší se ustanovenío tom, že je volen, důstojenství bude dědičné. Ufff, to je úleva.

Tedy s výjimkou volby první. Ta by se mohla dít po staru. Nikoli nějakým plebiscitem, ale soutěží. Něco jako supertalent. Jaké mají mít vlastnosti král či královna? Co všechno musí umět? Měli bychom klání vědomostní i dovednostní. Nechyběl by ani tanec, takže i stardance. Zpěv by asi nutný nebyl, zato perfektní jízda na koni a pilotování letadla ano.

Po téhle pandemii si lid takové divadlo zaslouží.

Jde samozřejmě o to, dostat do hry dost atraktivních uchazečů. Rovnou si řekněme, že šlechtický titul je podmínkou. My plebejci bychom za krále nikdy neuznali nikoho z nás, ať by byl sebelepší. Chceme se kořit modré krvi.
Takže kdo?

Karel Habsburský se přihlásí určitě. Vlastně by se vrátil domů. Myslím, že prince Harryho bychom přemlouvat nemuseli. Meghan se nepochybně chce potkat s Alžbětou jako rovná s rovnou. Máme alei mnoho skvělých výhonků našich šlechtických rodů. Některé z nich zoufale hledají dokonce uplatněnív politice. A i kdyby nakonec král nebyl vybrán? Nešť. Hlavně že bude mít lid královskou zábavu.