Na jedné straně jsme zemí, kde žije na počet obyvatel nejvíc cizinců v „nové“ EU. Ke konci minulého roku to bylo už skoro šest set tisíc lidí, tedy více než pět procent obyvatelstva. Mezi nimi bylo například přes šest tisíc lidí z většinově islámského Kazachstánu, 760 Íránců, 1300 Syřanů, 2300 Uzbeků, skoro 3000 Turků.

Bělorusko se mění v obskurní Podněstří

Mnohonásobně více, než byl i ten nejvyšší počet žadatelů o azyl, kterým jsme před pěti lety měli pomoci přetíženému Řecku a Itálii. Jenže ze spojení muslim a migrant se stala v Česku i ve Visegrádské čtyřce jako celku obsese.

Kdokoli se pokusí navrhnout něco, co by se o nutnost podílet se na celounijním přijímání azylantů byť jen otřelo, slyší z Prahy, Bratislavy a Varšavy, o vyšinuté orbánovské Budapešti nemluvě, jen slavné: „Nem! Nem! Soha!“ (Ne! Ne! Nikdy!)

Až budeme volat o pomoc

Je to asi tak chytré jako naše chování v první fázi koronakrize, kdy jsme před covidovými zeměmi zavřeli hranice a neposkytli pomoc. Teď se vítr obrátil, Česko je, co se týká vývoje covidové nákazy, druhou nejhorší zemí EU, a ejhle, divíme se, že se před námi zavírají hranice a s pomocí se nikdo nehrne.

Co dělat, aby to Lukašenkova diktatura nakonec neustála

Zrovna totéž se nám může stát i pokud jde o migrační krize. Stačí, když Putinovi nebo Lukašenkovi rupne v kouli, a máme tu ne dosavadní přijatelné a vlastně vítané množství Ukrajinců a Bělorusů. Ale statisíce, nebo i miliony.

Ne gastarbeiterů, ale žadatelů o azyl. Žen, dětí, starců. A samozřejmě i těch mladých mužů s mobily, jak stereotypně naši xenofobové vykreslují „migranty“, kteří naši pomoc údajně nepotřebují. Že si to neumíte představit? A slyšeli jste před pár lety něco o nějakých syrských migrantech?

Nový migrační plán Evropské komise vyšel naší „divné“ části EU vstříc. Nechcete azylanty, tak můžete pomáhat jinak. Penězi, kapacitami, můžeme si vyzkoušet vracení migrantů, když tvrdíme, že je to tak lehké.

Polsku povládne koalice, nebo Kaczynski ztratí moc

A ano, v případě migrační katastrofy Brusel říká, že může na řadu přijít i ono fyzické přebírání žadatelů o azyl na základě spravedlivých kritérií. A my opět křičíme: „Nem! Nem! Soha!“ Možná ale, jako u covidu, není daleko čas, kdy toho budeme hořce litovat.