Kdyby poslanci hlasovali o skutečné podpoře kvalitních českých potravin, byl bych jednoznačně pro. Ostatně vidíme to každý den v nákupních košících i na farmářských trzích – o kvalitní potraviny malých zemědělců je obrovský zájem, a kdyby dokázali vypěstovat třikrát tolik zeleniny nebo dodat třikrát tolik masa, jen by se po něm zaprášilo. Podpora těch malých, omezení byrokracie, pomoc s logistikou a skladováním by nabídku kvalitních českých potravin rychle zvýšila.

Zodpovědná vláda by už dávno přišla s reformou dotačního systému. Dnes je totiž pro velkozemědělce mnohem výnosnější pěstovat řepku než potraviny, bez ohledu na to, jak to poškozuje českou krajinu. Ovšem když jsme podobné změny navrhovali a když obchody nabízely dlouhodobé smlouvy zemědělcům, kteří by se zavázali dodávat kvalitnější ovoce či zeleninu s nižším obsahem pesticidů, dostalo se nám od velkých zemědělských korporací jen mlčení. Jinými slovy – zlepšení kvality českých potravin a lepší ochrana české krajiny nejsou pro agrobarony téma.

Šéf Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza
Kdo nám tady doopravdy vládne?

Zároveň čeští velkozemědělci vidí, jak ztrácí konkurenceschopnost, protože svět okolo nás jde rychle dopředu. Modernizuje se, investuje se do ekologie, tvrdá lidská práce na poli nebo na jatkách se nahrazuje automatizací. A tak je často levnější dovézt kvalitnější potraviny z Německa, i přes jejich vysokou cenu práce a náklady na dopravu. Ale místo toho, aby to třeba Agrární komoru, zastupující ty největší zemědělské koncerny, motivovalo k podpoře investic a modernizace, přichází naopak s nápadem zbavit se nepohodlné konkurence.

A je jim úplně jedno, že jejich návrhy na povinné kvóty na české potraviny nejde vůbec naplnit. Pokud poslanci schválí jejich nápad, že 73 % potravin v obchodech musí být českých a pouhých 27 % může být z dovozu, tak řada běžných potravin dojde velmi rychle: české okurky před koncem února, květák kolem 20. března a rajčata počátkem dubna. Ale jsou i dobré zprávy – třeba česká cibule nám vystačí až do druhé půlky srpna.

Dobré rady nad zlato

Zní to úsměvně, ale tohle je smutná realita českého velkozemědělství – nedostatek kvalitních potravin kvůli lásce k dotované řepce, eroze kvalitní zemědělské půdy, plýtvání vodou, chybějící skladovací kapacity, a dokonce i chybějící pracovníci kvůli extrémně nízkým mzdám. To všechno je potřeba řešit. A pokud se to povede, budeme mít více a kvalitnějších českých potravin, česká krajina nebude koncem jara celá jednolitě žlutá a nebudeme muset tolik potravin dovážet ze zahraničí.

Taková cesta by byla logická. Ale pro agrobarony bude také velmi bolestivá. Takže místo toho se raději zkouší zbavit nepohodlné konkurence. Opravdu se najde dost poslanců, kteří obětují své voliče, protože jsou pro ně důležitější zájmy velkých českých agrokoncernů?