Zlo je zlo. A je to třeba říct jasně

Putin zahájil plnohodnotnou invazi na Ukrajinu. Jde o největší útok jednoho státu proti druhému v Evropě od druhé světové války. Putin se obhajuje slovy, že hájí mír a nejedná se o invazi, ale o omezenou vojenskou operaci s cílem pouze „neutralizovat“ vojenský potenciál Kyjeva. Podle něj je neakceptovatelné popisovat ruské vojenské akce jako okupaci.

Připomíná to slavný Orwelův román 1984, ve kterém fiktivní Ministerstvo míru zodpovídá za válku a Ministerstvo pravdy používá lži a slogany: „Válka je mír. Svoboda je otroctví.“

Zdroj: Deník

My, v demokratických částech světa, jsme zvyklí o věcech diskutovat, přemítat a rozvažovat. Přemýšlíme o názorech, motivech a právech všech stran a snažíme se nevidět věci černobíle. Pak se ptáme, zda jsme neměli sami udělat něco lépe. To patří k demokracii a zdravé sebereflexi.

Existují ale výjimky, kdy je třeba jasně a zřetelně říci, že to, co se děje, je zlo.

Je fér přiznat, že nevíme, co je teď správný postup. Máme se jasně bránit a pomoci třeba i vojensky, nebo máme zajistit naše domovy a vydržet to? Budou stačit sankce, nebo je třeba vyvinout větší tlak a riskovat větší konflikt? Nevíme. Kdekdo má na to názor, a až s odstupem času to bude jasnější, zda a jaké jsme udělali chyby.

Vykání je na ústupu. Hrozí mu zánik?

Jedním ze symbolických aktů podpory je, že si Češi na Facebooku masivně přidávají ke své profilové fotce ikonku ukrajinské vlajky. Někteří spoluobčané tuto aktivitu zpochybňují se slovy, že takhle válčit z „obýváku“ může každý a že dotyční podporovatelé se stejně za Ukrajinu bít nebudou. Ano, nebudou. Jen mluvit určitě nestačí. Ale je to první krok. Přestat zpochybňovat sami sebe a říct všem Ukrajincům, že stojíme za nimi.

Syn chodí do školy s ruským spolužákem. Ten ho pravidelně informuje o tom, že ruská armáda je silná a mocná. Ne, nezlobím se na ruské děti, dokonce ani na jejich rodiče, jsou obětí silné propagandy. Je ale třeba i našim dětem vysvětlit, co si my na západě myslíme a kdo je jasný a jediný agresor.

Můžeme začít tím, že to řekneme našim dětem, dáme si na sociální sítě ukrajinskou vlajku, nebo oslovíme Ukrajince na ulici a řekne jim, že jsme při nich. Nebo třeba pošleme peníze na dobročinnou sbírku. Samo o sobě to nic nezmění, ale když nás bude hodně, začne se vytvářet tlak. Ty hlasy se pak zesílí, například v mé reklamní branži se dnes zapojila spousta dobrovolníků a připravují informační kampaně na podporu Ukrajiny.

Spousta lidí vám řekne, že to nemá cenu dělat. Nevěřte jim! Naopak platí známé úsloví: „Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné – aby slušní lidé nedělali vůbec nic.“

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.