Pochopitelně, o finále nejde hrát v rukavičkách. A už vůbec ne v derby! Nelze ani přikázat napumpovaným fanouškům obou táborů, aby zachovali po celou sérii dekórum. Sluneta a Válečníci - to je zkrátka rivalita, která navíc v posledních letech, kdy se na výsluní dere i ústecký basketbal, ještě zesílila.

Nezapomínejme ale, že basketbal není sportem, v němž by řádili šílení rowdies, které by musely oddělovat od ostatních fanoušků ploty či zábrany. I v tak vyšponované sérii, jako je semifinálové El Nordico, oddělují v Ústí kotel hostů od domácích diváků pouze schody s malým zábradlím, na nichž dokonce nehlídkují ani žádní pořadatelé.

Ano, v pátém semifinále už byly některé emoce přes čáru. Za vše by mohl hovořit výlet jednoho z šéfů děčínského kotle až před ústecké diváky, kterým hodlal důrazně něco vysvětlit. Málokdo už ale ví, že tentýž člověk zůstal po prvním semifinálovém duelu v Ústí v hale o mnoho déle, než spousta jeho kumpánů, a do odpadkového pytle posbíral kelímky a další nepořádek, který po fanoušcích hostů zůstal v jejich sektoru. V derby téměř až neuvěřitelná slušnost, že?

Pepu Báru díky své profesi znám osobně, právě díky soubojům mezi Ústím a Děčínem. To ale není důvod, proč zdůrazňuju jeho počin. Pointou je, že i ten nejfanatičtější Válečník je v reálu pohodový a hlavně slušný chlapík, který umí vyjádřit respekt soupeři.

A věřím, že takoví dokáží být i hráči na obou stranách. Jistě, během pěti zápasů už se určitě vytvořily dvojičky, co se nemají zrovna v lásce. Emoce rostou, série jde do finále. Neobhajuji gesto Matěje Svobody, ani to, co udělal Tomáš Pomikálek, ať z jeho úst slina vylétla či nikoliv. Nicméně oba jsou to výborní basketbalisté a třeba při rozhovorech s Matějem Svobodou člověk ví, že mluví se vzdělaným člověkem.

Proto doufám, že páté utkání bylo jen ojedinělým excesem, které se nepovedlo většině jeho aktérů včetně pořadatelů. A když už i čtvrtfinálový bouřlivák AJ Walton či někteří "raplové" na straně Slunety dokáží zkrotit své emoce přeji si, aby byl ve zbylých zápasech zase v hlavní roli především basketbal.

Emoce k takové sérii patří, to bezesporu, ale byla by strašná škoda, kdyby zničily možná až sedmizápasový maraton, o němž Sluneta i Válečníci tak dlouho snili. Na konci zkrátka musí být jeden vítěz a jeden poražený. Myslím si však, že nejen vítěz, ale i jeho fanoušci, by měli vzdát tomu druhému hold, protože oba týmy včetně svých diváků přispěly k fantastickému sportovnímu zážitku.