Ticho před bouří. Na palubovce Sportcentra Sluneta už v pátek odpoledne stojí smontovaná jedna mobilní tribuna, pod koši se v dobrém rozmaru rozcvičují basketbalisté Ústí nad Labem. Sportovci, kteří v posledních týdnech pobláznili město a nyní hrdě vzdorují kolosu z Nymburka, jehož na úvod finálové série málem zaskočili na jeho palubovce, kde padli až v prodloužení.

Mezi nimi prochází s rukami v kapsách světlovlasý mladík, do nějž byste možná na první pohled neřekli, že celé squadře bezchybně šéfuje, a že právě díky němu bude tento tým už navždy zapsaný, zatím, tučným písmem v kronice zdejšího klubu. Všichni doufají, že to bude písmem zlatým, k tomu ale zatím Slunetě chybí stále čtyři vítězství. Jeho jméno je Jan Šotnar.

Mezi posledními se do haly přišourá drobnější Američan tmavé pleti v pantoflích a v mikině. Z nedalekých apartmánů, kde bydlí, to má coby kamenem dohodil. Ani o něm by si neznalí nejspíš nemysleli, že jde o nejužitečnějšího hráče ligy, který má na tomto úspěchu rovněž lví podíl. Než však udeří 14. hodina, kdy oficiálně začíná trénink, má i Ty Nichols obutou basketbalovou obuv a ve středovém kruhu naslouchá plamennému projevu kouče, který svým svěřencům připomíná, že stav 0:2 před dvěma domácími bitvami nic neznamená.

Sluneta slaví postup do finále KNBL 2023/2024, trenér Jan Šotnar v obležení fanoušků
Sprcha pro kouče: Video ze slavící kabiny, aneb i hodní kluci můžou být úspěšní

"Můžeme si říct, že stříbrné medaile jsou velký úspěch. Po sérii, v případě toho nejhoršího scénáře, to tak možná bude. Ale teď ještě ne. První zápas byl těžký a bylo to velké zklamání, ale ukázalo nám to, že s Nymburkem můžeme hrát vyrovnanou partii. A teď hrajeme dvakrát doma, kde jsme za pět měsíců prohráli jednou jedinkrát," burcuje tým v angličtině.

Pak zaúkoluje hráče střelbou, na níž dohlíží jeho dva asistenti, a na chvíli usedne na tribunu, kde poskytne nejen Deníku, ale především ústecké sportovní veřejnosti, kterou zachvátila basketbalová horečka, unikátní pohled do své knihy čar a kouzel, která postupně zaklela Pardubice i Děčín a nyní hodně znepříjemňují úlohu i favoritovi finále.

Máte před sebou dva finálové zápasy na domácí palubovce. Co od nich čekáte?
Očekávám úplně jinou energii, než jsme měli ve druhém utkání v Nymburce. Věřím, že nastoupíme daleko sebevědoměji, než v posledním střetnutí a hlavně doufám, že nás požene vyprodaná hala jako proti Děčínu.

Generální manažer klubu Tomáš Hrubý před beznadějně vyprodanou halou během sedmého semifinále proti Děčínu
Ústí se chystá na finále. Mobilní tribuny zůstanou, cena lístků také

Poprvé v play-off jste v situaci, kdy prohráváte, navíc už o dva zápasy. Jak těžké je nastavit hráčům hlavy na to, že ještě není konec a naopak že nyní hrají dva zápasy na domácí půdě, kde mohou sérii srovnat?
Není to jednoduché ani pro hráče, ani pro mě jako pro trenéra a pro celý realizační tým. Nebudeme si nic nalhávat, postupem do finále jsme splnili náš cíl, a ačkoliv se dál tlačíme do toho, že chceme Nymburk porazit, tak to vzadu v hlavách nás všech někde je. Nepomohlo nám ani to první utkání (prohra 86:89 v prodloužení, pozn. autora), po kterém jsme byli hrozně zklamaní. Kdybychom ho zvládli, série by se vyvíjela úplně jinak. I to je důvod, proč jsme se sešli na některých trénincích mimo videa, abychom si připomněli, proč tu vůbec jsme. Tu medaili, kterou už máme jistou, nám už nikdo nevezme, ale pořád máme šanci udělat v Ústí něco velkého, a já bych nerad, abychom po tom finále nějakým způsobem litovali nebo měli pocit, že jsme pro to neudělali všechno.

Mezi druhým a třetím kláním jsou nezvykle tři dny volna. Je to pro vás spíš výhoda, že si opory mohou odpočinout o chvíli déle, nebo naopak opadne euforie, z níž jste těžili na začátku série?
Řekl bych, že pro nás je to výhoda. Únava se kumuluje a u nás se opravdu projevila v tom druhém zápase. Máme za sebou dvě daleko těžší série a ten první zápas v Nymburce nám tu euforii už stejně malinko sebral. Na druhou stranu si myslím, že ani pro jeden tým to není úplně příjemné a osobně bych klidně hrál už po těch dvou dnech. Každopádně my jsme ten tým, který si potřebuje více odpočinout, takže nejsem proti delší pauze.

Co vám ukázaly první dva duely série a je vůbec po jednotlivých kláních dostatek času na to případné chyby odstranit?
Samozřejmě je to těžké. Moc času na trénink při hře pět na pět není, takže mnoho taktických úprav se dělat nedá. V play-off potřebujete, aby hráči dělali hlavně věci, které mají zautomatizované, takže my se spíš můžeme na videu podívat na věci, které chceme dělat, ale děláme je špatně a připomenout hráčům, co mají plnit. Dle mého soudu první utkání ukázalo, že náš herní plán není špatný. Ukázalo nám to ale i jiné věci.

Z basketbalového utkání finálové série Nymburk - Ústí nad Labem (89:86)
Krůček od senzace! Ústí padlo těsně až v prodloužení. Chyběl kousek, hlesl kouč

Jaké?
Nymburk je opravdu evropský level obrany. To, co nám vycházelo v lize v dlouhodobé části i následně proti Pardubicím a Děčínu, je teď daleko těžší proti Nymburku. Není tak těžké ho ubránit, ale je ohromně těžké mu ty body dát.

Přitom tvrdou a nepříjemnou obranou je znám i Děčín, s nímž jste to nakonec zvládli…
To ano, ale Děčín má v tomhle nastavenou především fantastickou mentalitu. Všichni hráči jedou na sto procent, nic nevypustí, a proto jsou tak dobří v defenzivě. Nymburk je ale ještě o level výš, protože má zaprvé ještě kvalitnější individuality v tomto směru, jsou to hráči evropských kvalit, a zadruhé mají daleko lepší defenzivní systém. Je to tým, který je koučovaný dle nějakých pravidel a disciplíny v obraně, což je daleko větší rozdíl. Tím rozhodně nechci snižovat obranu Děčína, ale zatímco u Válečníků je to hlavně o instinktu a nasazení, Nymburk má ten systém opravdu propracovaný.

O basketbal se v Ústí nyní zajímají i úplní laici. Můžete tedy fanouškům přiblížit, jak vypadá program mezi zápasy v Nymburce a v Ústí? Ve čtvrtek měli hráči volno, dnes (v pátek) je na programu pouze střelecký trénink a video, sobota a neděle dopoledne patří předzápasovým tréninkům, všechny navíc mají maximálně hodinu…
A ta se někdy ani nevyužije. Během play-off ty jednotky zkracujeme třeba i na 30-45 minut, plus samozřejmě video. To nyní bývá delší, určitě budeme rozebírat obranné a útočné situace, s některými hráči si poté projdeme i individuální flipy, protože ty větší chyby není dobré rozebírat před celým týmem a v uvozovkách shazovat toho daného hráče. Do těch jednotek na palubovce patří určitě střelba, to, aby si hráči osahali balón, a také tzv. walk through, kde si projdeme věci z videa přímo na hřišti, ale ne v nějaké velké intenzitě. Při předzápasových trénincích už bývá video kratší, projdeme si opravdu jen ty nejdůležitější věci na připomenutí. Znovu se udělá nějaký walk through, který se ale spíš opravdu jen odchodí. Pak si kluci zastřílí, dáme si naší klasickou soutěže "half court", což znamená střelbu od půlky a jdeme na zápas.

Z druhého finálového utkání basketbalové NBL Nymburk - Ústí (93:71)
Širší rotace Nymburka slavila úspěch. Rozhodla energie, měl jasno Šotnar

Takže nic navíc už se natrénovat nedá?
Ne. Co nenatrénujete do play-off už potom nedoženete. Je to spíš o těch detailech, které potřebujete vyladit a dořešit tak, abyste byli konkurenceschopnější v dalším utkání.

Když jste zmínil video, určitě by bylo dobré fanouškům osvětlit, že Sluneta není jen o trenérovi Šotnarovi a hráčích na palubovce, ale že za sebou máte realizační tým, který vám velice pomáhá, souhlasíte?
Samozřejmě! Je to obrovský benefit, který mi Sluneta poskytuje. Ti kluci z realizačního týmu sice nejsou v profesionálním režimu, i přesto ale jako profíci pracují. Poskytují mi neskutečnou přidanou hodnotu k mé práci. Prvním z nich je Honza Moucha, můj první asistent a zároveň video kouč, s nímž řeším taktiku. Video děláme spolu, v play-off jdou ta střetnutí rychle za sebou, takže si práci rozdělíme. Honza má na starosti většinou playbook soupeře, tzn. scan toho, jaké sety protivník hraje, a také se zaměřuje na jeho individuality. Díky tomu víme třeba, který hráč chodí raději doprava, který doleva, komu nevoní střelba po driblingu, kdo ji naopak vyhledává, a podobně. Proto je to pro mě nesmírně důležitý člověk.

A není jediný…
Je to tak, dalším je Pepa Pokorný, který je kondičním koučem, ale má velký přesah i do dalších odvětví. Spolu s Adamem Křemečkem se stará o zdraví hráčů, takže s nimi řeší všemožné bolístky. Do jeho náplně práce patří i tréninky v posilovně, což je pro mě hodně důležité. Já tam pak prakticky vůbec nechodím a mám čas na jiné věci a vím, že on s nimi odvede dobrou práci. Komunikujeme spolu akorát, na co se zrovna potřebujeme zaměřit. Navíc je to bývalý basketbalista, takže má dost důležitý pohled i na hru, takže plní roli mého druhého asistenta. K tomu už jsem zmínil Adama Křemečka, který se mnou dojíždí z Litoměřic. Má zlaté ruce a je to i takový trochu psycholog, jak pro mě, tak pro hráče. Je velice empatický a i přes svůj mladý věk dokáže dobře odhadnout a vnímat konkrétní situace. Navíc je u něj výhoda, že basketbal nikdy nehrál, takže nám nabízí pohled, který my kolikrát vlastně nevidíme. Všichni čtyři jsme pak skvělý mix, který se doplňuje nejen basketbalově, ale i lidsky. A nad tím vším stojí samozřejmě ještě Vláďa Hejl s Tomášem Hrubým, kteří nám ze svých pozic zajišťují maximální možný servis kolem.

Poslední otázka bude trochu volná. První finále Kooperativa NBL v Ústí asi nepotřebuje žádnou extra pozvánku. Boj o zlato, hezký basket, tvrdá bitva. Přesto, kdybyste měl diváky něčím upoutat, co by to bylo?
Slíbil bych za náš tým hlavně to, že si nejdeme jenom užít finálovou účast, ale že jdeme opravdu vyhrát a uděláme pro to maximum. Půjdeme do toho na sto procent, víme, že máme nůž na krku. Budeme tedy nesmírně rádi, pokud kdokoliv, kdo alespoň trochu zavnímal během posledních týdnů tu euforii kolem basketbalu, přijde na zápas a pomůže nám Nymburk porazit.