Asi žádný jiný příchod v novodobé historii ústeckého basketbalu nevyvolal tolik emocí jako angažování Tomáše Vyorala. Jen pro zajímavost, 163 různorodých reakcí formou emotikonů, přes 80 komentářů. A to dříve přetáhla Sluneta rivalům z Děčína třeba Lamba Autreyho nebo Ty Nicholse. Tentokrát ale nejsou ani ústečtí fanoušci jednotní a v názoru na jednoho z největších nepřátel v posledních dvou čtvrtfinálových sériích s Beksou se zkrátka neshodnou.

Přitom čísla českého reprezentanta, který se s národním týmem účastnil olympijských her i veleúspěšného MS v Číně v roce 2019, jsou fantastická. Loni ho sice brzdilo zranění, přesto střílel průměrně téměř 12 bodů na zápas, k nimž zaznamenával skvělých 5,4 asistence. V nejvyšší tuzemské soutěži má odkrouceno více než 550 duelů, při kterých si drží přes 10 bodů a téměř 4 asistence na utkání. Zkrátka rozehrávač z české líhně, kterých je opravdu málo a jehož byste jinak těžko pohledali.

Jenže na jednu z opor Pardubic v Ústí během letošního čtvrtfinále pískala celá hala při každém dotyku s míčem, oblíbený není ani v Děčíně. "Myslím, že je normální, že diváci fandí domácím. Neřekl bych ale, že jsem nějaký provokatér," líčí šikovný rodák z Německa, který má být v sezóně 2024/2025 lídrem nově sestaveného mančaftu.

Od června jste byl bez angažmá, jak jste prožíval následující týdny? Řešil jste i jiné nabídky nebo jste čekal na příležitost v české lize?
Po sezóně jsme si sedli s mým agentem a řešili jsme další možnosti. Prioritně jsme chtěli něco ze zahraničí, odkud nabídky byly, ale nakonec bohužel nevyšly. V Česku mělo zájem Ústí i jiné celky.

Proč jste si tedy vybral právě tým ze severu Čech?
V kontaktu jsme byli už dlouho. Ze Sokola Pražského se znám s trenérem, navíc je v Ústí opravdu skvělé zázemí. Hala, regenerace, prostě všechno, co by špičkový klub měl mít. K tomu je to vicemistr loňského ročníku, takže bude výzva pozici ústeckého basketbalu obhájit, ačkoliv víme, že to nebude jednoduché.

Víte, proč s vámi neprodloužily kontrakt Pardubice?
Pardubice chtěly tým oživit, což je rozhodnutí klubu a já ho plně chápu a respektuju. Strávil jsem tam pět let, což není málo, ale dohoda o konci byla korektní. Ve sportovním životě je tohle běžné a já to rozhodně neberu nijak špatně.

Poslední dvě čtvrtfinálové série Beksy a Slunety byly celkem vyhrocené, na vás konkrétně diváci hodně pískali. Nemáte trochu obavy, jak vás fanoušci v Ústí přijmou?
Myslím, že je normální, že diváci fandí domácím. Já byl v těch zápasech na straně Pardubic, takže jsem byl nepřítel, beru to. Doufám, že teď si je získám na svou stranu a i díky našim týmovým výkonům nám budou naopak fandit.

Bučelo se na vás i v Děčíně, kde jste dříve hrával, čím to podle vás je, že tolik dráždíte fanoušky soupeře?
Nemyslím si, že jsem nějaký provokatér. V Děčíně to bylo vyústění určité situace, kterou jsme měli o pár zápasů dřív s Ty Nicholsem, tu jsme si ale potom vyříkali. Fanoušky to bylo živené víc, než bylo potřeba, což mě trochu mrzelo. Je ale pravda, že série v play-off bývají dlouhé a když se v nějakém zápase něco stane, může se to pak přenášet i do zbylých utkání a diváci to někdy takto ventilují. Osobně s tím ale nemám problém, zažil jsem to i na reprezentační úrovni nebo při zápasech za Nymburk v Turecku, kde ta atmosféra byla ještě víc nepřátelská, a také jsem se s tím srovnal.

Jaké pro vás tedy bude jednak derby proti Válečníkům a jednak zápasy proti Pardubicím?
Samozřejmě to vždycky bude o něco prestižnější, než ostatní mače. V Děčíně i v Pardubicích mám stále dost kamarádů a pochopitelně chcete vždycky podat co nejlepší výkon proti svému bývalému zaměstnavateli.

V poslední sezóně vás trápilo i zdraví. Jak se cítíte nyní a jak jste se připravoval během léta?
Kotník, s nímž jsem laboroval, už je v pořádku, ostatně měl jsem celé léto na to, abych ho vyléčil. Myslím, že jsem dobře připravený i po fyzické a basketbalové stránce. Věnoval jsem tomu opravdu hodně času.

V Ústí se staví úplně nový tým, jehož byste měl být lídrem. Co vy na to?
Tato role mi určitě není cizí. Byl to vlastně i jeden z důvodů, proč jsem kývl na nabídku Slunety. Je mi jasné, že na startu to může trochu skřípat a bude trvat, než si to sedne, ale doufám, že ústeckým divákům co nejdříve nabídneme kvalitní basket a dobré výsledky, na které si zvykli.

Sezóna v Pardubicích byla podle vás hodně turbulentní, vyměnilo se hodně hráčů. Nebojíte se, že podobný průběh to bude mít ve zcela novém kádru Ústí?
Sportovní život zkrátka je kolísavý. Asi nikdo nehrál třeba 20 let s tím, že každá sezóna byla výborná. Osobně doufám, že nadcházející ročník v Ústí bude lepší a úspěšnější, i když to bude náročné. Základem je podle mě dobrá parta, kterou věřím, že tu složíme.

Setkáte se tu znovu s Josefem Potočkem, s nímž už jste hrál v Pardubicích. Předpokládám, že na tuto spolupráci se těšíte.
Jasně, Pepu znám, z Ústí znám i Láďu Pecku. Na tyhle kluky, stejně jako na všechny ostatní spoluhráče, se moc těším.

Čtvrtfinále SLUNETA Ústí - Pardubice, 2023/2024. Zápas, kde se vyostřila atmosféra mezi oběma kluby

Emotivní závěr zápasu, v němž trenér Pardubic Dino Repeša odvolal svůj tým do šaten bez podání rukou soupeři. Beksa za to sklidila pískot a bučení ústeckých tribun | Video: Deník/Daniel Brzák

Hrál jste v sousedním Děčíně, znáte tedy alespoň trochu Ústí jako město?
Když jsem hrál za Děčín, párkrát jsme v Ústí byli na nějakém výletě a podobně. Znám ho spíš z mapy, ale věřím, že se tu neztratím (smích).

A jaké vzpomínky máte na derby? Letos bylo ozdobou play-off a viděli jsme na něm i vás pokud se nepletu…
Máte pravdu, byli jsme se podívat. A bylo přesně takové, jak si ho pamatuji já. Narvané haly, emoce. Samozřejmě v play-off je to ještě víc vyhecované, v Ústí přidali další tribuny, takže to bylo opravdu fantastické. A pro ligu jsou takové zápasy, kde chodí mraky diváků, jedině přínosem. Je to prostě derby, něco jako Sparta se Slavií ve fotbale, ozdoba ligy. Těším se, až se toho znovu dočkám.

Jeden takový zápas jste v Ústí rozhodl trojkou v poslední vteřině přes Donalda Robinsona, vzpomínáte?
(usměje se) Ano, pamatuji si. Ta střela byla dost náhodná, ale i takové v celém světě padají.

Ještě něco málo k vám. Jste rodák z německého Weißenfelsu. Jaký je tedy ve stručnosti váš německočeský příběh?
Narodil jsem se v Německu proto, že můj táta tam tehdy hrál druhou nebo třetí nejvyšší soutěž a maminka tam měla práci. Když jsme se pak narodili já a ségra, vrátili jsme se zpátky do Prahy. No a jelikož máme basket v rodině tak jsme u něj já i ségra zůstali.