"Před pár lety jsem ještě seděl v Litoměřicích, trénoval jsem U17 dorosteneckou ligu, potom samozřejmě chlapy v 1. lize, ale o tomhle se mi nikdy ani nesnilo. Nemůžu popsat pocity, které teď cítím. Věřil jsem nám, a když jsem věděl, že už vyhrajeme, propukly ve mě obrovské emoce," líčil krátce po vyhraném sedmém duelu s Děčínem, kdy se spolu se svým týmem opájel postupem do finále.

V těžké sérii s Děčínem mu byla obrovskou oporou i manželka, zvládl ji i přes některé výpadky formy svých opor, přesto na ně nezvyšoval hlas. "Snažil jsem se jim dodat sebevědomí, uklidnit je. Určitě nejsem typ trenéra, který by někoho nějakým způsobem perzekuoval, trestal a podobně," přiblížil.

Jak jste spal před rozhodujícím sedmým duelem?
Kupodivu celkem dobře. Měl jsem takový pocit, že bychom to opravdu mohli zvládnout. Udělal jsem si takovou svojí rutinu, prošel jsem si Litoměřice s pejskem, popovídal jsem si s manželkou, dal jsem si dvě piva a šel si lehnout a druhý den jsem v pohodě vstával. Takže já jsem byl dnes na ten zápas hodně dobře připravený.

Zdroj: se svolením Sluneta Ústí nad Labem

A co samotné utkání? Trenér se určitě snaží neudělat žádnou taktickou chybu, dlouho to bylo hodně vyrovnané…
Sedmé zápasy si myslím že jsou hodně o hráčích. Já jsem se samozřejmě snažil jim nějakým způsobem nastavit hlavy, ale před utkáním jsme prakticky vůbec neřešili taktiku. Z mého pohledu bylo důležité hlavně být správně nastavený, bojovat na útočné i obranné polovině, a to se povedlo. Myslím, že ta vnitřní síla v poslední čtvrtině bylo něco neskutečného.

V ní za to vzali Američané Autrey a Nichols. Rozhodující duel odehrál výborně také Kris Martin, který se v zápasech předtím trápil, souhlasíte?
Lamb a Ty to je klasika, ti hráli skvěle, hrají skvěle a budou hrát skvěle. Kris mi před zápasem slíbil, že tentokrát už to bude jeho zápas, jsem rád, že to dodržel. Obrovský X faktor byl ale Johan Haiblík. Dal důležité střely, skvěle bránil, těší mě, jakým způsobem za poslední tři roky vyrostl.

Fotbalisté Ústí nad Labem ilustrační
Arma rozstřílela Kolín. Šišjak ale dal o poločase hráčům najevo nespokojenost

Jak vám bylo v momentě, kdy jste ztratili desetibodový náskok a Děčín se vrátil zpět do hry?
Musím říct, že jsme věděli, že to s Děčínem bude těžké a může to být vyrovnané až do konce, takže jsme se snažili nezmatkovat. I díky tomu jsme na každý děčínský nápor dokázali dobře zareagovat.

Sluneta má jistou medaili, což je pro klub historický úspěch. Jak vás těší, že pod tím budete podepsaný právě vy jako trenér?
Můj kamarád, který je trochu spojený s litvínovským hokejem, mi před sérií říkal 'Hlavně se z toho neposer a když postoupíte, tak budeš už navždycky legendou ústeckého basketbalu.' Nechci ty dvě věty nijak přehánět, ale cítím, že se nám povedl obrovský úspěch. Vnímám, jak se zde zvedl zájem fanoušků o basket v posledních týdnech či měsících. Budu na to hrozně rád vzpomínat. Vedle Litoměřic, které jsou mým rodným basketbalovým městem, budu mít Ústí vždycky ve svém srdci a tu medaili už nám nikdo nevezme.

Sluneta Ústí - Armex Děčín, semifinále Kooperativa NBL, 7. zápas
Přepište dějiny! Ústí se topí v basketbalové euforii, Sluneta je ve finále

Když mluvíte o Litvínovu, tamní hokejisté v roce 2015 finálovou sérii zvládli. Jak vidíte vaše šance?
My jsme si splnili cíl, který jsme si dali v šatně. Do toho finále jsme strašně moc chtěli, věděli jsme, že na to máme, ačkoliv jsme věděli, že nás budou čekat těžcí soupeři jako Pardubice, Brno, Opava. Teď půjdeme za tím snem, kterým je pohár, mimochodem opravdu krásný. Myslím, že naší výhodou je fakt, že už dva měsíce jsme na bojišti, bojujeme každý zápas na krev, ať už v play-off nebo na konci dlouhodobé části, zatímco Nymburk měl tu cestu daleko jednodušší. V žádném zápase neprohrál a nebyl v situaci na život a na smrt. Kvalita je na straně Nymburka, ale my pojedeme na vlně euforie a já věřím, že ji přeneseme do toho prvního zápasu.

Může hrát nějakou roli vaše únava?
Vůbec! Dva dny si teď odpočineme a budeme připravení. Naopak si myslím, že je lepší hrát takovéto zápasy, než delší dobu stát.

Nymburk letos hraje lépe než loni, kdy titul nezískal, ale pořád to není ten hegemon z předešlých sezón, který prohrál třeba jednou za sezónu. Dá se ho ve finále porazit?
Je důležité zmínit, že předvedli skvělou sezónu ve FIBA Europe Cupu, kvůli čemuž pak možná ztratili některá domácí utkání. Určitě to není Nymburk, který jsem zažil když jsem vstupoval do ligy, kdy byl ten kádr rozhodně kvalitnější, ale pořád tam jsou reprezentanti, pořád tam jsou skvělí Američané. My ale rozhodně nejdeme do té série s tím si to zkusit a vyhrát jen jeden nebo dva zápasy. Jdeme do ní s touhou urvat čtyři zápasy a o ten titul se poprat.

Emoce a fanoušci v 7. semifinále Kooperativa NBL mezi Ústím nad Labem a Děčínem
OBRAZEM: Takhle vypadá finálová euforie! Naháči, fanoušci z USA i slzy dojetí

Jak vás osobně posunulo semifinále s Děčínem? To musela být vysoká škola trenérství…
Souhlasím. Každá sezóna, každý měsíc tady mě strašně posunul, ale teď se to všechno hrozně urychlilo. To jsou zkušenosti, které nikde nevyměníte. Můžete mít nastudovaných 80 knížek, ale odpracovat to na hřišti, pod tlakem, překvapit sám sebe, to jsou věci, které jsou pro mě hrozně důležité. Chtěl bych poděkovat hlavně mojí ženě, protože ono není úplně jednoduché žít s trenérem v tomto období. V hlavě mám jenom basket a moje nálady také nejsou vždycky úplně nejlepší, ale ona to se mnou zvládá, podporuje mě. Mrzí mě, že tu dnes se mnou nemohla být, protože hlídá doma děti, ale myslím, že to i nás hrozně posunulo a jsem za to rád.

Už jsme mluvili o tom, že některé zápasy nevyšly i vašim americkým oporám. Jak jste je motivoval? Jste spíše ten, kdo zařve, nebo je pohladí?
Já jsem spíš hladič (úsměv). Snažil jsem se jim dodat sebevědomí, uklidnit je. Určitě nejsem typ trenéra, který by někoho nějakým způsobem perzekuoval, trestal a podobně. Je můj styl. Jeden můj kamarád ze Slovenska mi napsal, že i hodní kluci mohou být úspěšní v trenéřině, jsem rád, že měl pravdu a ta hodná trenérská škola může mít radost, že jsme úspěšní.