Staronová láska plná zajímavostí. Vyražte do Berlína za hudbou, jídlem i módou

Jezdím všude možně po světě, ale co „mám za rohem“, jsem dlouho zanedbávala. Po osmi letech se vracím do Berlína a těším se, čím mě uhrane tentokrát. Přímý vlakový spoj z Prahy trvá čtyři hodiny a cestou šetřím síly, protože hned po příjezdu mě čeká odpolední foodie tour po místních bistrech.

„Tak co by tě nejvíc zajímalo?“ ptá se moje průvodkyně Violeta Salama z Fork & Walk Tour a já přemýšlím, jak začneme naši pomyslnou cestu napříč gastronomickým světem. „Kde mají dobrou šakšuku?“ vyzvídám, protože tuhle výborně okořeněnou zeleninovou směs z rajčat a lilku mám moc ráda. „Zajdeme do Café Mugrabi v Kreuzbergu!“ říká Violeta a cestou mi vypráví, že majitel tohoto podniku pochází z Haify, před lety se přestěhoval do Berlína a přenesl sem svůj pomyslný domov.

Uvnitř je jen pár stolků a židlí, ale proč sedět vevnitř, když je venku už skoro léto? Chvíli čekáme, než se místo uvolní, a pak už se vyhříváme na sluníčku a testujeme opečený květák, hummus a šakšuku.

Sólo pro knedlíčky

Zapovídala jsem se s Violetou, ani jsem nepostřehla, že dojídám poslední sousto. „Jdeme na další specialitu! Knedlíčky bao prostě musíš ochutnat. Já je objevila nedávno a od té doby na nich mám závislost,“ směje se Violeta, když jdeme Görlitzer Strasse a zastavíme u okénka s nápisem Han West. Během pár minut mám v ruce nadýchaný knedlíček vařený v páře, plněný tofu, arašídy a koriandrem. Celá ta kombinace je skvělá, až na pálivou omáčku, kterou bych klidně oželela.

Hodně muziky za málo peněz. Termály Dunajská Streda vyvolají pocit pobytu u moře

Přesouváme se na zastávku Schlesisches Tor, poblíž je krytá tržnice Markethalle Neun, která je typickou ukázkou street food místa – můžete si tu dát nejen oběd nebo večeři, ale také nakoupit kvalitní potraviny – od domácích italských těstovin až po řemeslnou pekárnu.

Lanýžová nálož

Pomalu jdeme do finále a já jsem ráda, že jsem si šetřila místo na vrchovatou porci hranolek, která mi právě přistála na stole.
Dorazily jsme do Goldies nedaleko Görlitzer Bahnhof. Je to specifické bistro, kde mají jednu hlavní specialitu – hranolky – a k nim si objednáte doslova celý svět. Od kimči přes chilli až po guacamole. Kdyby mi někdo řekl, že jde dohromady lanýž, parmazán a hranolky, asi bych si ťukala na čelo, ale věřte mi, že tuhle kalorickou bombu nebudete chtít opustit!

Violeta má pro mě ještě poslední oblíbený podnik – Brammibal’s, kde se prodávají donuty s náplní tiramisu nebo slaného karamelu. Objednávám si Bienenstich alias vosí štípnutí, což je donut s příchutí medu, lahodné vanilky a opražených mandlí.

Společná samota

Následující den si dávám gurmánskou pauzu, protože teď mě čeká vizuální „potrava“. Při každé návštěvě Berlína se jdu podívat alespoň na jednu fotografickou výstavu. Minule jsem viděla snímky Helmuta Newtona, který prezentoval ženy jako sebevědomé superhrdinky. Tentokrát mě zajímá retrospektiva v galerii Gropius Bau, která je otevřena do 7. srpna.

Švýcarská vesnička inspirovala Tolkiena, proslavil ji však James Bond

Představuje se tu dílo indické fotografky Dayanity Singh. Není lovkyní dokonalých těl jako Newton, ale zajímá se o intimitu a tělesnost. „Je to vůbec první výstava, kde Dayanita představuje několik tematických cyklů. Od dokumentární fotografie přes portréty až po snímky architektury. Jedno mají ale společné – přistupuje k fotografování jako k něčemu, co ji s lidmi spojuje. Doslova říká, že kolem nich tančí s kamerou a pozoruje je zpovzdálí,“ říká kurátorka Stephanie Rosenthal, když stojíme u série nazvané Go Away Closer.

Dayanita se v ní věnuje pocitu, který asi každý někdy zažil – máte s někým vztah, ale cítíte se sami. Na hlavní fotografii je žena schoulená na posteli. A pak další snímky, kde vidím prázdné pokoje nebo polozbořené domy. Všechny spojuje stejná symbolika – společná samota.

Módní ikona

Krásu v jiném pojetí uvidíte na výstavě Dior a jeho pokračovatelé v Kunstgewerbemuseu, která je otevřena do 26. června. Kurátoři chtěli ukázat chronologickou linku této významné módní značky. Přehlídka začíná ranými návrhy Christiana Diora a přechází k šatům od jeho nástupců, Yvese Saint Laurenta, Marca Bohana, Gianfranca Ferrého a Johna Galliana, které jsou veřejnosti představeny vůbec poprvé.

Výstavou mě provází Nikolas Wunderlich, který studuje módní návrhářství na berlínské umělecké škole Macromedia a nedávno měl se spolužáky výjimečnou příležitost prozkoumat jednotlivé modely z kolekce značky Dior. „Byl to hodně zajímavý zážitek, protože se běžně nestává, že máte v ruce šaty, které profesionálové ušili před mnoha lety a dodnes vypadají skoro jako nové. Zajímal nás nejen střih, ale také použité materiály. Byla to taková módní archeologie“ vzpomíná Nikolas, který podobně jako další studenti pojal Diora a jeho nástupce jako volnou inspiraci pro svou budoucí práci.

„Moc se mi líbí šaty od Diora z roku 1953 nazvané Mexique, které jsou ozdobené stovkami skleněných perliček. Je na nich vidět typická diorovská linie, což je silueta pevně obepínající postavu s úzkým pasem a širokou sukní.“

Nová identita

Berlín má na rozdíl od Prahy několik center. Tady žádný jeden Václavák – jeden Staromák nenajdete, ale jsou zde místa, jež mají pro obyvatele města naprosto zásadní význam.

Jedním z nich je pozemek u zastávky Museumsinsel, který má více než třicet tisíc metrů čtverečních. Mnoho let se řešilo, co zde má stát a co naopak zbořit. Jak se dá taková spletitá minulost vysvětlit? To se dozvíte v přízemí kulturního centra Humboldt Forum, kde je vstup zdarma do projekčního sálu. Na obřím panoramatickém plátně se před vámi doslova rozvinou dějiny tohoto místa: stával tu královský palác rodu Hohenzollernů, kteří vládli celému Německu. Monumentální budova byla za druhé světové války poškozena, v roce 1950 šla definitivně k zemi. V roce 1976 tu vyrostl Palác republiky, kde sídlil východoněmecký parlament a konaly se tady politické i kulturní akce. Jenže po sjednocení Německa se Palác stal symbolem doby minulé.

Kempy v Chorvatsku: Existuje několik vyvolených, ze kterých jsou lidé nadšení

Někteří Berlíňané lpěli na zachování, jiní ho naopak chtěli odstranit a definitivně se „odstřihnout“ od minulosti. Vloni byla dokončena novostavba Humboldt Forum, kde architekt Franco Stella zkombinoval staré i nové. Na fasádě jsou barokní sochy z původního královského paláce a uvnitř minimalistická architektura.

Atypický Berlín

Jedna spletitá otázka se rozluštila a další vyvstala: kdo jsou vlastně obyvatelé Berlína? Co sem láká lidi z celého světa? Proč se tady daří nejrůznějším trendům alternativního způsobu života?

Přesně tyhle otázky řešil kurátor Paul Spies, když připravoval stálou expozici Berlin Global v prvním patře Humboldt Fora. Každý sál má jiné téma, od národnostních menšin přes módu až po hudbu. Zaujala mě část, kde je kulatý stůl, jenž symbolizuje kolo moderních dějin Berlína a na něm přelomové roky. Zatočte s ním a třeba se zrovna trefíte do roku 1989, během pár vteřin následně začne projekce dobových záběrů, jak se bourala berlínská zeď.

A poslední tip na závěr? Sekce o hudbě, kde znějí hity slavných zpěváků a zpěvaček, jejichž tvorbu ovlivnil Berlín. Jako první vidím Davida Bowieho a přenesu se zpátky do svých pubertálních let, kdy jsem měla walkmana a netrpělivě čekala, až mi starší bratr půjčí stokrát přehranou kazetu a znovu uslyším, jak Bowie zpívá Heroes – píseň inspirovanou zamilovanou dvojicí u berlínské zdi.