Vracíme se z Walesu do Anglie a jméno dalšího města, které navštěvujeme, je odvozeno od tří zřídel (well = anglicky zřídlo). Nazývá se Wells (česky Zřídla). Pro turisty je atraktivní svými historickými památkami. Tou největší je wellská katedrála, prý druhá největší v Anglii a ji si jdeme hned samozřejmě prohlédnout. Je sídlem anglikánské diecéze a světoznámá stropními malbami, mozaikovými okny a pozoruhodnými oblouky, které podpírají chrámovou loď spolu s 356-ti sochami v západním průčelí.

Pak jdeme do semináře, kde bydleli mnichové, za nímž je rozlehlý katedrální dvůr. Zaujala nás zde skupina seniorů v bílém oblečení, kteří na perfektně sestřiženém širokém trávníku katedrální zahrady (viz na přiloženém foto), hrají v poklidu starou anglickou hru – podobnou golfu, kdy se snaží (asi) dřevěný míček dřevěnými palicemi (jako větší paličky na maso) nasměrovat do rozestavěných malých branek. Onou hrou je kroket.

Marie Kieslowski koncertovala v Ústí nad Labem.
Písničkářka Marie Kieslowski potěšila Ústí. Představila album Je všechno dobrý?

 Svými lázněmi napájenými horkými prameny je zase známé město Bath (česky Lázně), kam se přesouváme. Vždy to bylo výletní místo pro bohaté, tedy i pro královnu, která sem často jezdila. Popularita přispěla k výstavbě mnoha architektonicky zajímavých staveb, z nichž nejznámější je Royal Crescent architektů Woodse staršího a mladšího z 18. století. Je to polokruhové a kruhové náměstí a další architektonické zázraky.

Končí zde zrovna promoce vysokoškolských studentů místní Univerzity, někdy již starší vysokoškoláci oslavují ukončení studia a získání diplomu vyhazováním svých promoklobouků do vzduchu s nezbytným fotografováním. Procházíme městem k řece Avon, na níž jsou jezy, plují po ní výletní lodě, obdivujeme i krásný most podobný Mostu zlatníků (Rialto) z Benátek, kolem rozlehlé parky, rackové, restaurace s venkovním posezením, centrum, muzeum známé spisovatelky Jane Austenové. Už Římané zde kdysi postavili na místě keltské svatyně bohyně Sulis lázně, ztotožněné s bohyní Minervou. Staré Římské lázně byly zrestaurovány, v recepci si beru průvodce v češtině, ale pro zajímavost i v čínské mandarínštině. V ulicích „to žije“, všude jsou hudebníci, kejklíři, fotografové apod.

Zemřel spisovatel Ladislav Muška, bylo mu 95 let.
Zemřel spisovatel Muška z Ústí. Získal několik cen, komunisté ho perzekvovali

V Brightonu nás zajímá především jeho hlavní atrakce. A tou je Royal Pavilion, neboli bývalý královský palác pozdějšího krále Jindřicha IV., původně prince regenta, který je pozoruhodný svojí architekturou inspirovanou Indií s orientálním interiérem. A pak taky do moře vybíhající molo (pier), plné různých herních atrakcí.

 Pak už nás čeká poslední nocleh v Heathrow na okraji Londýna, kde nám nevadily ani časté přelety letadel k největšímu londýnskému letišti. V Londýně jsme si s kamarádem řekli, že už se nikam procházet nepůjdeme. Že všude jsem tu už byli. Ale nedalo nám, kousek jsme se přecejen prošlimi. K novému pěšímu mostu přes řeku Temži apod. Devítihodinový exkurs multikulturního města zakončený tmavým pivem v hospodě vévody z Argyllu (Duke of Argyll) a rychlým jídlem v Čínské čtvrti stál za to.

Místo dětských radovánek v nedalekém sousedství moderního obchodního domu Labe. V pozadí významný historický objekt - gotický chrám z roku 1840. Při bombardování v roce 1945 se jeho věž vychýlila o 182 cm.
RETRO: Socialismus v Ústí nad Labem aneb jak se žilo v 70. letech

Večer odjíždíme z nábřeží Temže naproti velkému kolu s kabinkami - Londýnskému oku (Eyes) od Kleopatřiny jehly. Toť obelisk, vysoký 21 metrů a vážící asi 180 tun ze žuly z egyptského Asuánu s vytesanými hieroglyfy, obklopený dvěma bronzovými sochami sfing nedaleko stanice metra Embankment.

Odtud už míříme s autobusem na vlak k Eurotunelu, ale co se děje? Dálnice je ucpaná, vjezdy na ni všude uzavřeny. Slyšíme houkání policejních sirén a z internetu se dozvídáme, že vjezd na parkoviště před Eurotunelem je plně zablokován. Naši zkušení šoféři to ale umně řeší jízdou po vedlejších silnicích a daří se nám to vjet k odbavení. Měli jsme odjet ve 22 hodin, jedeme ve 23.50. I to je proti ostatním brzo.

Na kontinent se dostáváme se zpožděním dvou hodin, relativně málo. Druhý den čteme v novinách, že dálnice tzv. stála až 14 hodin a lidé z aut a autobusů kempovali na přilehlých svazích a byla jim dovážena voda, případně potraviny. A důvod? Ne úplně jasný. Zprvu sděleno, že za to mohla zvýšená bezpečnostní opatření pro možnost teroristického útoku, poté, a to byla asi ta hlavní příčina – nedostatek personálu k odbavení na francouzské straně tunelu, kde si, prý, „frantíci“ vybírali dovolenou a Britové jim museli přijít na pomoc. Kdo ví! Ale hlavně, že to celé dobře dopadlo, ne?

Ervín Dostálek

Mohlo by vás zajímat: Kostel v louži i Klaus na Míráku. Snímky ústeckého fotografa lidi baví

Zdroj: Janni Vorlíček