Který song ze 1. CD „Lodivod“ nejradši? Hrál tu roli osud?
Těžko říct, která je pro mne lepší. Vznikaly díky životním pocitům poslední 3. roky. Nejradši mám ty, které mne zasáhly jak blesk z nebe… jako bych je nepsala já. Nikdy není nic lepšího,než co právě teď máte v rukách. Párkrát jsem viděla nedotáhnout plány pro “nedokonalost”. Pláte se na osud. To je složité. Nevím, zda je to osudovost, jdu svou cestou a cítím, že má odvaha vykročit do neznáma se vyplatila, protože je mi lépe než když jsem nehrála… Zpívat a hrát je pro mne jako dýchat…a ano, jde o život, tak to dělám s radostí i vášní. CD je pojmenováno po písni Lodivod, je o síle najít balanc na vlnách osobního emočního světa. Mladičká malířka, Anežka Hubatková si píseň poslechla, namalovala spontánně obraz, a já ho vybrala na obal.

Jak vznikl song O rybách? Byla to náhoda, osud, že „lidskou chybou“ v Bečvě zemřely tuny ryb?
Píseň O rybách je pro mne nádherná, text mne dojal, když jsem ho psala a druhý den ho četla. Zdánlivě němé ryby mohou zpívat a když se zaposloucháte, slyšíte, že zpívají to samé co my v modlitbách: co kdyby nás vyslyšel někdo nahoře?… Publicista Milan Bátor o textu napsal, že “patří k nejsilnějším záležitostem současné tuzemské alternativní hudební scény.” Tu píseň jsem věnovala rybám uhynulým v Bečvě a velice ráda bych viděla za katrem toho, kdo je za to odpovědný! Je to závažný ekologický zločin, v naší zemi ty zločiny zatím mohou vysoce postaveným lidem projít.

V jakém stádiu je CD po „Lodivodovi“? Vznikají písničky?
Vy jste rychlík! Zatím budeme křtít toto CD 21. června na Lodi Tajemství na Arena festivalu na Smíchovské náplavce. Petr a Matěj Formanovi mi umožnili udělat koncert s večeří, zvou francouzského kuchaře, srdečně zvu! Lístky jsou nabízeny na www.festivalarena.cz. A když už jste to nakousl, tak povím, že první co mě napadlo po vyčerpávajícím domíchávání (masteringu) debutové CD bylo: „Tohle mám hotovo a jaké bude to druhé? Bude jiné?” Začala jsem se na něj těšit, písně se rodí. Jednu novou zahraji Čajů festu, její text zaujal porotce pražského finále Porty a ocenili jo Autorskou Portou.

Těší mě, jak jste nadchla Jolču Vaverkovou, že vás zve na 10. Čajů fest. I že bavíte Pražskou Portu, a díky ní budete zkraje června na Junior Portě v Ústí. A že vás baví pražská parta The Snědli psa…
No zrovna jsme jeli hrát na Moravu, od Snědli psa jsme byli u 3. písně. CD jsme dostali za Lodivoda přímo od ředitele vydavatelství Galén…tak vidíte jak je to s tím osudem zajímavé! Ze spolupráce s Jolanou mám radost, otevřela mi dveře na ústeckou scénu, to je skvělé.

Na co se těšíte na 10. Čajů festu? Na zajímavé naše i na cizí čaje, kulturní „konkurenci“. Doporučím ústeckého písničkáře, profesora gymnázia z Roudnice kytaristu Jirku Imlaufa. Vedl skvělé ústecké Indie rockové Houpací koně, už se rozpadli. Zajímavě zní Paulina Pupik, Marley Wildthing (Rakousko) i Fadaa (Rakousko)…
Nesmírně se těším. Mohu konzultovat vše kolem tvorby skladby, střídat se u nástrojů. A už jsme zase u osudu…Vy jste na to Radku, kápnul!

Kvůli Junior Portě vznikla nová písnička. Je to soutěž pro hudebníky do 33 let, překvapilo vás to? Jste s ní spokojena?
Řekla jsem pár kamarádům, co rádi vtipkují na téma mého pozdního debutu, že bych někdy chtěla ocenění umělce do 33 let! Byl to můj oblíbený fórek. A vždy tvrdím, že mám fakticky jako písničkář teprve 4 roky, ne 50. Umíte si představit můj záchvat údivu, když mi Jindřich Šrejber z Junior Porty psal. Jak jsem se dosmála i zklidnila z euforie, jsem si uvědomila odpovědnost za výkon, že Juraj musí napsat píseň hned, jemu je 30. Budeme na scéně s mladými talentovanými lidmi, co tam patří a já budu jako bonus ve svým věku… Cítím vděk, za zájem pořadatelů… je to zázrak. Děláme to pro písně, ať slouží k potěše lidí.

Kolik let nejste v Národním divadle? Stýská se Vám?
V Národním divadle jsem byla 11let šéf maskérů i asistent režie operních děl. Splnila jsem si tu sny v době, kdy jsem přestala hrát na hudební nástroje a myslela, že hudebník nebudu, posloužím dílům. Inspirovala mě spolupráce s hvězdami našeho kulturního nebe, s činoherci, tanečníky, pěvci, režiséry, hudebníky…Viděla jsem je při práci, mnozí stali se mými přáteli, zajímají se o mou cestu, podporují mne. Když jsem se rozhodla v roce 2019 odejít, tak se mi věnovali kolegové kytaristé i klavíristé i operní pěvkyně. Připravila jsem se během jiného roku na skok do tmy….do tvorby nejistoty…do svobody…

| Video: Youtube

Umíte si představit, že natočíte píseň pro dobročinnost, dětský fond, litoměřický Hospic u Sv. Štěpána? Z písně by byl citu plný klip, pomohl by hospicu či fondu? Dělal by radost?
To je otázka? Raději bych, aby to byla nabídka! Jdeme do toho, je to krásný nápad…

Jakému čaji dáte přednost tuto neděli na Čajů Festu v Ústí?
Čaj je dar přírody lidstvu. Mám je ráda, vaříme je často, i když ne jako to dělají čajaři. Miluju zelené čaje i černé. Čajů fest si chci užít, těším se na rozmanitost. Vybrat jeden bude těžké, zkusím to. Teď jsem si vzpomněla, že můj kamarád Vladimír Javorský je veliký čajomil, a také vydal letos své debutující album.

Je důležité, jaký jazyk pro písničku volíte? Jakou inspirací pro vás bylo, když i Zuzana Navarová milovala další jazyky, obdivovala romské děti, viděla budoucnost v dětech z jiných států?
Bylo mi líto, když před očima ztrácela vlasy, chřadla… a zemřela. Odchod Zuzany Navarové je ztrátou, byla mimořádná, její texty i hudba mě fascinovaly. Loni jsem hrála s Vítkem Sázavským a Zdeňkem Vřešťálem na jejich koncertě… to by mě ve snu nenapadlo, když jsem Nerez v pubertě poslouchala. Bohatost jazyků a jejich přízvuky jsou mi inspirací. Pár písní zpívám portugalsky i španělsky. Mám, jako měla Zuzana, vztah ke Kubě, dva roky jsem tam žila. Moje české texty překládá do angličtiny Jiří George Popel, já je pak hraju na zahraničních štacích. Zpívat v jiném jazyce znamená z gruntu jiný pocit, velká alchymie. Ctím i češtinu, nejdu proti jejímu rytmu. Přízvuk českého jazyka je na první dobu a na předložku, proto asi máme problém s hraním hudby, která je přirozeně na druhou (např. angloamerická kultura) a musíme se to pracně učit a, poslouchat vlivy z jiných kultur.

Radek Strnad