Tehdy jsem ani v nejmenším netušil, že se tak stalo za pět minut dvanáct. Pokolikáté už knihou listuji, ale včera to bylo s úplně jinými pocity. Protože včera jsem se dověděl, že už vždycky budu listovat jenom vzpomínkami, a to mi bude muset stačit, protože už nikdy se nebudu moct na nic zeptat. Zůstalo jen to, co je v knize. Takže vzpomínám. Na naše setkání před třiceti lety, kdy to vypadalo, že jsme každý z jiného těsta, a postupně jsme zjistili, že si máme setsakra o čem povídat. Vzpomínám na profesionála, který zasvětil svůj život fotografii, do níž ukládal svůj pohled na svět.
Vzpomínám na férového chlapa, který uměl každého vykázat do patřičných míst, když měl pocit, že si to dotyčný zaslouží, a pro kterého ústní dohoda a slib znamenaly stejně co bůhvíjak dlouhá písemná smlouva. Nesnášel nespravedlnost a pro rozhodnutí pomoct někomu, kdo to zrovna potřeboval, nešel nikdy daleko. Žil život naplno, bral plnými hrstmi, co mu nabízel, ale ještě plnějšími hrstmi dokázal rozdávat. Bohém s velkým srdcem, který věřil, že na světě je pořád víc dobrého než špatného. Nedá se snad ani spočítat, na koho a na co všechno během svého života namířil svůj objektiv. Ale ty tisíce a tisíce fotek nám ho budou ještě dlouhá léta připomínat.
Vždycky když jsem si pročítal kapitolu v jeho knize, kde líčí své zážitky z vojny, prožité za „reálného socialismu“ a plné absurdit a zhovadilostí, byl jsem rád, že se mi řízením osudu vojna vyhnula. Až včera mne napadlo, že jeden povolávací rozkaz dostaneme jednou všichni – ten, proti kterému není odvolání. Petr Berounský ho dostal v červnu 2023. To datum si budu pamatovat…
Pavel Mészáros, nakladatel
Mohlo by vás zajímat: Fronta před Úřadem práce v Ústí nad Labem
6
1
Tipy na víkend
Kafe
Dům a zahrada
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
