Život osamělého rozhlasového novináře Johnnyho (skvělý Joaquin Phoenix) se na moment zastaví, musí-li se starat o svého podivínského synovce Jesseho (zajímavý klučina Woody Norman). Spolu se vydávají na cestu napříč Spojenými státy. Mezi New Yorkem a New Orleans se přitom rodí dost nevšední přátelství, které strýce a synovce ovlivní už na celý život. V srdečném a hřejivém rodinném dramatu Mika Millse exceluje Joaquin Phoenix starší (proslavil se co zločinec, za Jokera má Oscara), který v roli citlivého i vstřícného žurnalisty, zpovídajícího i přistěhovalce, tu podává mile civilní i strhující výkon.

Zdroj: Youtube

A Jan Noháč z distribuční společnosti Aerofilms doplňuje i vzve: „Taky vás napadlo, že se Joaquin Phoenix oscarovým výkonem v Jokerovi už trochu zaškatulkoval a jeho příští role bude podobná? Realita by těžko mohla být vzdálenější. Exaltovaná gesta nahradil odstupňovaný a mimořádně upřímně působící výkon. Sympaťáka ztvárňuje Phoenix se stejnou emoční intenzitou co vyhublého šílence, i s úžasnou lehkostí. Kdo ví, možná mu při práci pomohlo i vlastní nedávné otcovství. Jak říká jedna z recenzí, něžný a opravdový příběh vás vtáhne i obejme. Na konci si budete připadat šťastnější, o něco míň sami. To za návštěvu kina stojí!"

Větší recenze z ČSFD, kde „film s ambientně nevtíravou hudbou i důležitým poselstvím“ má 76 procent, píše: „Hlasovat o herci, který v Hollywoodu volí z nejobtížnějších rolí, vyhrál by asi Joaquin Phoenix. Bratr předčasně zesnulého Rivera Phoenixe i vegan ve velkém střídá role psychopatů i sociopatů.

Role v Mistrovi i Jokerovi ať jsou mu důkaz, ani role v legendárního Gladiátora nepatřila k nejlehčím. I proto je radost po delší době vidět J- Phoenixe v normální roli. Vztah introvertního čtyřicátníka a jeho synovce je ovšem finále základem pro jednu z nejvíc sympatických charakterních studií za poslední čas. Co se na první pohled může jevit co neskutečná milá záležitost je ve finále jednou z emocionálně nejpůsobivějších filmových záležitostí poslední doby a Joaquina Phoenixe předvádí v takové formě, že by mu člověk po Jokerovi v jeho nejnovější roli opět přál zaslouženého Oscara. Phoenix nezklame; zas ukáže, že je jedním z nejlepších herců dneška.

Důležité je, že i jeho malý herecký kolega Woody Norman předvádí silný herecký výkon a to stmelování dvou generačně odlišných a přesto tak trochu víceméně mentálně souznících osob tak skvěle funguje i díky Normanovi. Přirozeně působivý příběh v sobě obsahuje dost. Pohled na to být dítětem v 21. století, smiřování se s obtížnou úlohou otcovské figury i vyrovnání se s chybami minulosti, snahy o jejich nápravu.

I přes ty silné myšlenky zůstává C´mon C´mon po celou dobu pozitivním filmem, které ta obtížná témata dokáže zpracovávat s nadhledem, při sledování je ovšem velmi snadné dojít k sentimentu a zamyšlení nad tím, jak silná témata dokáže Millsova novinka divákovi přednést a přitom zůstat pořád tak trochu nad věcí. Komorní drama sází na černobílý obraz a vizuální estetice kameramana Robbieho Ryana je velmi snadné pohlédnout. Mills točí v základu malý film, jeho estetické vcítění ovšem ve velkém dělá své. Joaquin Phoenix na první pohled v porovnání s Commodem, Freddie Quellem i Arthurem Fleckem hraje víc obyčejnou roli, i v tomhle malém dramatu ale umí předvést další z výrazných výkonů. Životem tak trochu traumatizovaný Johnny se skrze sbližování se synovcem i jeho dětským hledem na svět ohlídne za svou minulostí, začne v průběhu sbližování nahrávat rozhovory na téma pohledu dětské optiky na budoucnost a přitom všem najít i ideální svět pro svou budoucnost. Z malého dramatu se tak stává obsahově velký film, který sice nepřestane postrádat nadhled, přesto ovšem dokáže v divákovi rezonovat. A dodat neskutečně silný zážitek.

Pocitově je C´mon C´mon jedním z nejsilnějších filmových zážitků roku 2021. Neskutečně sympatická otevřená charakterní studie o muži, co skrze sbližování se s osobou vlastnící dětskou optiku dostane na svět novou perspektivu…“

Rodák z Berkeley Mike Mills (1966) je renesanční kulturní osoba Ameriky, která se podepsala i pod obaly skupin jako Sonic Youth, Beastie Boys či Boss Hog, natočil malý film, obsahově patřící dost možná mezi ty nejzásadnější roku…

Radek Strnad