Byl to vědec Horace Bénédict de Saussure, kdo otevřel lidem v 18. st. oči pro krásy hor. Ve dvaceti letech odjel studovat ledovce do francouzského Chamonix. Tam poprvé spatřil Mont Blanc, jehož kulovitý vrchol jakoby na něj kýval z výšky 4810 metrů. Jeho přáním bylo zřídit vysoko na hoře výzkumnou stanici, ale nemohl najít nikoho, kdo by mu při tom pomohl. Mnoho venkovanů z okolí vystoupilo sice při lovu kamzíků na předhůří a ledovce Mont Blancu, ale žádný z nich se neodvážil výš než 2000 metrů. Věřili, že výšiny hlídají draci a démoni, a ať je mladý vědec prosil sebevíc, k výpravě výš po svazích Mont Blancu se nedali zlákat. De Saussure byl však tím pevněji rozhodnut zlézt tuto horu, jejíž krása, jak sám později napsal, změnila jeho smysly jako choroba. Vypsal dokonce odměnu pro toho, kdo cestu na vrchol najde. Patnáct let se lidé snažili, ale žádný z výstupů se nezdařil.

 

Josef Godány.
Rozvoji u Milady brání ložiska uhlí. Zrušení ochrany je složité, líčí geolog

Nevýslovně krásný a zároveň dosažitelný připadal Mont Blanc i Michelu Gabrielu Paccardovi, mladému lékaři ze Chamonix. Dne 7. srpna 1786 se vydal po několika neúspěšných pokusech na Mont Blanc znovu. Jako nosiče přístrojů, protože měřicí přístroje měl s sebou tento Francouz vždy, vzal ostříleného lovce kamzíků Jacquese Balmata. Na rozdíl od Paccarda se Balmat vydal na cestu jen v naději na slávu a odměnu vypsanou de Saussurem. Byl to však statný a nebojácný muž, proslulý svou obratností ve zlézání hor. Oba muži vyrazili odpoledne, večer se utábořili na skalním hřebenu a za rozbřesku šli dál. Překonali rozeklané sněhové pole, jehož některé trhliny zdolali tak, že přes ně položili své špičaté hole a po nich přelezli na druhou stranu, pod sebou neproniknutelnou tmu.

Ilustrační foto
Tragédie na Ústecku. V bazénu u rodinného domu se utopil muž

Pak přišla skalní bariéra Grands Mulets a za ní dva dlouhé žleby pokryté prachovým sněhem, do něhož zapadali až po boky. S omrzlinami a na pokraji sil se dostali k poslední větší překážce pod vrcholem, strmému ledopádu. Zdolali jej, špatně se jim ale už dýchalo. Bylo půl sedmé večer, když oba – vyčerpaní, ale šťastní – stanuli na nejvyšším vrcholku Mt. Blancu. Packard se hodinu věnoval měření, pak za úplňku sestupovali s jedním bivakem dolů do Chamonix. Tam dostal Balmat od de Saussura slíbenou odměnu - pro Paccarda byl dostatečnou odměnou úspěšný výstup. Mont Blanc byl dobyt.

 Cestovatel Ervín Dostálek ve Vysokých Tatrách.Cestovatel Ervín Dostálek ve Vysokých Tatrách.Zdroj: Archiv Ervína Dostálka

I my jsme náš trek Tour du Mont Blanc, zahájili v největším francouzském středisku pod montblanckým masívem – v Chamonix. Než jsme vyrazili na okružní trasu, značenou žlutými kosočtverci a zkratkou TMB, neodpustili jsme si malý výlet lanovkou na Aiguille du Midi, vlastní předhoru Mt. Blancu s neopakovatelnými výhledy na celý masív z takřka ptačí perspektivy. Bylo jasno a obloha naprosto modrá, a to zde není žádným pravidlem. Za osm minut jsme se dostali z tisíce do 2317 metrů na mezistanici. Vpravo je vrcholek Mt. Blancu a ledovec Bosons. Za osm minut jsme ve výšce 3842 metrů ve skalní věži Aiguille du Midi, skládající se ze čtyř částí – Piton Nord, severní špičky s restaurací, obchodem a vyhlídkou na Chamonix, z Centrální špičky – Piton Central s výtahem a vyhlídkou na vrcholu, z vyhlídky Mont Blanc s nejkrásnějším pohledem na nejvyšší horu Alp a odjezdové plošiny kabinové lanovky do údolí Vallée Blanche a na Helbronner do Itálie k ledovému tunelu, za nímž na špici docházejí horolezci, kteří se vydali k vrcholu po svých.

 

Ve vesničce Les Houches zahajujeme první z devíti etap Tour du Mont Blanc (TMB). Ve třetině trasy křižujeme Tramway du Mont Blanc, motorovou železničku směřující pod kopec du Gouter (tam jsem kdysi už byl), odkud je výchozí místo výstupu na stejnojmennou horskou chatu ležící už jen tisíc metrů pod vrcholem Evropy, na níž začíná nejčastěji putování k vrcholu. Tam dnes nesměřujeme. Dotýkáme se ledovce Bionnassay, v jeho spodní části jej traverzujeme, pak znovu stoupáme do sedla Col de Trikot a pak už dolů do údolí. A tak to bude takřka denně. Několikeré jedno - až dvoukilometrové stoupání, stejná pak i klesání, 15 až 20 kilometrů denně, pět až sedm hodin vandru. Po dvou dnech se dostáváme zprvu po staré římské cestě a poté i v Hannibalových stopách už do Itálie k překrásnému ledovci a jezeru Miage, kde sledujeme dělení (telení) ledovce. Vysoké bloky ledu se s rachotem jako někde v Grónsku řítí do ledovcového jezera, z něhož odtéká malá říčka do údolí Val Veny.

Nosorožík kapucínek (oryctes nasicornis).
Příroda je krásná: Brouk jako nosorožec a roháč s obřími kusadly

Pak už nás čeká obdoba francouzského Chamonix italské horské středisko Courmayer na dohled od vjezdu tunelu pod Mont Blancem. Courmayer je méně mondénní středisko než Chamonix, přesto z něj rychle prcháme do Campingu Grandes Jorasses pod vrcholy masívu Mont Blancu v údolí Val Ferret.

 Další den opět vzhůru - fotografuji plaché sviště i divoké ovčácké psy, ženoucí se na nás. Táhlým údolím Val Ferret stoupáme k jednomu z velkých alpských průsmyků Grand Col Ferret, jež spojují sever a jih Evropy, svět anglosaský a svět latinský. Sedlo je méně známé než Simplon nebo Brenner - není dosažitelné po silnici. Je naopak od dávných dob frekventované pěšími karavanami obchodníků a později turistů, kteří znovu objevují nejstarší dopravní prostředek po světě – chůzi po vlastních nohou. V sedle objevujeme horské panorama – na jedné straně horu tří států Mt. Dolent, v dáli na druhé straně Matterhorn a Monte Rosu. Jsme ve Švýcarsku a v chalupě Peula si dáváme pravý švýcarský Suchard expres – horkou čokoládu. Camp v La Fouly je nezapomenutelný. Vše je řízeno elektronicky, na WC hraje hudba a neustále je rozprašován jakýsi parfém, teplé vody je nadbytek, ale camp leží a jmenuje se, du Glacier – pod ledovcem. A jak zapadne slunce, je to venku setsakra znát.

 

Hudební festival Under the Bridge v Ústí nad Labem.
FOTO, VIDEO: Druhý ročník festivalu Under the Bridge přivítal opět stovky lidí

Další den nás čeká nejvyšší místo okruhu Fenetre d´Arpette neboli Okno ve výšce 2665 m - vrcholný zážitek celého okruhu TMB. Po jednom a půl kilometru již třetího výstupu tohoto dne už toho máme plné zuby. Ale cesta podél ledovce stojí za to. Další den se stáčíme opět do Francie, ale v mlze a dešti toho mnoho nevidíme. O to víc toho máme možnost vidět následující den. Vyhlídková etapa rezervací Les Aiguilles Rouge po horském chodníku, který je nazýván také Velký balkón, vede téměř po vrstevnici a nabízí ty nejkrásnější výhledy na panorama masívu Mont Blancu a jeho ledovců, které „stékají“ do údolí Chamonix.

Spíme nakocháni perfektními výhledy na horské chatě La Flégere, kde ochutnáváme večer místní sýrovou teplou specialitu fondue a trochu savojského vína. Horolezecký spolek z Lyonu, který zde slaví padesátiny jednoho z členů, zpívá dobře, ale my se českými, slovenskými a jejich francouzskou lidovou písničkou „Plula po moři bárka malá“, ze které známe více slok než rodilí Francouzi, zahanbit nenecháme. Vítězství je jisté. Závěrečná etapa trasy vede na Brévent 3525 m vysoký, ale nahoře je deka, mlha zakrývá vrcholy, některé, i Mt. Blanc, se občas vynoří. Pak proběhneme ještě Chamonix, vyfotíme se s pomníkem těch, co zavinili, že se lidé cpou na Mont Blanc a do jeho okolí, totiž s Balmatem a de Saussurem, a pak už nasyceni dojmy usínáme při cestě domů. Tour de Mont Blanc, více než týdenní putování kolem střechy Evropy, se vydařilo.

Ervín Dostálek