O děti ve věku 10 - 15 let se tu postará jeden z nejznámějších ústeckých dobrodruhů Mart Eslem, jehož můžete znát z různých besed a filmových promítání, která vede (většinou se svým parťákem Davidem Surým) po celé republice. Pokud jejich práci neznáte a s případnou účastí vašich potomků na táboře stále váháte, přesvědčit by vás mohla stránka www.marteslem.cz plná zajímavých fotek, momentů či příběhů…

--------------

Kdo je Mart Eslem
Narodil jsem se předčasně a celý měsíc lékaři bojovali o to, aby mě sebrali doslova hrobníkovi z lopaty. V době, kdy jsem chodil do mateřské školy mě byla diagnostikována epilepsie a díky několika ztrátám vědomí na veřejnosti jsem si pár měsíců poležel po nemocnicích. Ještě své 15. narozeniny jsem slavil za železnou oponou komunistického bloku, bez možnosti dostat se do svobodného světa jinak než emigrací při které bych riskoval vlastní život a značně jej svým činem znepříjemnil všem svým příbuzným.

Ani ne za dalších 15 let jsem se v neděli 16. února 2003 v 9 hodin a 38 minut vylodil na místě zvaném Neko Harbour a otiskl svou stopu do posledního 7. kontinentu naší planety.

Své 46. narozeniny jsem oslavil v Paraguayském Asuncionu a v tu dobu jsem měl procestováno 94 zemí světa.

Jaká byla v mých 15 letech šance, že prožiju podobný život? Prakticky nulová a přesto se to stalo.

Co jsem k tomu nejvíce potřeboval? Většina lidí si myslí, že peníze. Jsou úplně vedle. Spousta lidí má mnohonásobně více peněz než já a přesto necestuje. To hlavní co k tomu bylo zapotřebí byla touha. Pokud po něčem toužíte, život vždy zařídí, aby vám do cesty přihrál možnosti, jak svůj sen zrealizovat. Říká se, že Bůh nám nikdy do života nepustí žádný sen, aniž by nám zároveň dal v životě možnost jej uskutečnit…

www.marteslem.cz

 -------------------------

Rozhovor o příměstslých táborech

Jde o vaši táborovou premiéru. Neobáváte se případných nezdarů?
Člověk by se neměl bát zkoušet nové věci. V minulosti jsem učil na základních i středních školách a příští dva semestry budu povídat o cestování I v rámci kurzů tzv. University třetího věku v Mostě. Mimo to často chodíme na základní školy promítat nebo si povídat s dětmi. Naše povídání je baví, a proto věříme, že bude úspěšný i nový příměstský tábor.

 Jakou metodikou dny povedete, bude v nich největší roli hrát vyprávění vašich příběhů či půjde i o praktické záležitosti?
Půjde o mix, podněcující dětskou aktivitu. Poslouchat celý den nějaké řeči, toho mají dost ve škole. Charakterizoval bych náš tábor jako učení zážitkem. Chceme jim předat spoustu věcí, které se budou hodit jak pro cestování, tak hlavně i pro běžný život. Obojí je vlastně cesta.

 Kolika dětem je program určen? A může některé z nich přijit třeba jen na jeden den?
Maximální počet dětí je stanoven na 20. Každý zájemce absolvuje celý týden. O účasti na pouhý jeden den jsme neuvažovali, ale asi dvě děti si tábor o den či o dva zkrátí, takovou variantu umožnujeme, aby děti nepřišli o akce, která se zájímá a doufáme bude i bavit.

 S obědem, nebo bez, co byste navrhoval vy?
Nabízíme obě varianty. Je to na rozhodnutí rodičů. Pokud samozřejmě dítě nemá nějaký speciální stravovací režim, který bychom nebyli schopni zajistit. V takovém případě si musí zájemce o tábor nosit vlastní stravu z domova. Pro ostatní bude stavování zajištěno ve spolupráci s restaurací Pod Lampou, které šéfuje náš kamarád fotograf divoké zvěře Petr Slavík.

Zdroj: Youtube

 Na konci července pořádáte tzv. první táborový turnus v Libouchci (areál restaurace Svoboda). Více o něm se dozvíme u vás na webu?
Ano, první termín je v Libouchci a sice poslední týden v červenci. Na něj pak navazuje tábor v Ústí n.L. od 3. do 7. srpna 2020. Detaily na webu v sekci akce.

 S jakou myšlenkou vlastně do realizace vaší nové činnosti vstupujete? A hodláte ji udržet i do příštích let?
Nápad vznikl v období karantény, kdy bylo jasné, že ani léto cestování nebude příliš nakloněné. Navíc i dlouhodobě mi přijde zbytečné cestovat do zahraničí v době, kdy je u nás krásné a příznivé počasí. Na to je nejideálnější doba zimních měsíců, kdy utíkáme do teplých krajin za světlem a sluncem. Rádi bychom proto z táborů udělali opakující se tradici. Vždy bychom chtěli uspořádat jeden termín v našem rodném Ústí a druhý v nějakém městečku či obci v okolí. Letos proto zkoušíme Libouchec.