Nejprve jsem našel ve skalce podezřelou díru pod velkým kamenem, moc jsem nález nestudoval, díru utěsnil sutí, přidal písek a hlínu. Jako stopař bych se neuživil! Nalezené otisky v blátě jsem označil jako kočičí. Dlouho nic, potom přišla stížnost syna, který zaparkoval večer auto před garáží, ráno se nemohl hnout z místa. Podezření padlo také na kunu. Následovaly noční manévry, internetová četba, telefonáty kamarádům. 

Každý ví, jak kuna vypadá, v naší Zoo ji obdivují hlavně děti. Lasicovitá šelmička vyráží na lov hlavně v noci, vyhledává žáby, různý hmyz, malé ptáky, vejce, lesní plody, ale troufne si i na veverku. V Česku je celoročně chráněna s výjimkou období od 1. listopadu do konce února. Hnědý kožíšek, světlá náprsenka, ostré zoubky, skvělý sluch a zrak. Dospělý jedinec měří cca 50 cm, váží 1,5 kg. 

Ti, co už mají podobnou automobilovou zkušenost s kunou, mi dají za pravdu, že návodů na internetu je dost. Někdo tvrdí, že zabírají různé chemikálie, koření, voňavky. Potom přijdou na řadu speciální odpuzovače a spreje.

Prý pomáhají lidské vlasy, psí chlupy, halogenové světlo, čpavek. Někdo si půjčí na týden loveckého psa, ale zaručená tutovka je prý trus velkého predátora. Stačí zajít do ZOO a poprosit zřízence o igelitku koblížků od pruhovaného tygra, nebo vlasatého lva. Já jsem to nezkoušel.  

Bydlíme pod Střížákem, srnku jsem tu už také potkal, divočáci pravidelně kypří louku u tenisových kurtů. Kompost jsem raději přeházel, na plot přidělal světelné čidlo, kuně nechal šifrovaný vzkaz. V lese je bezpečněji! Snad to pochopí.   

Miroslav Vlach