Přestože je synem herecké legendy Jiřího Sováka, neměl cestu k herectví přímočarou a jednoduchou. Nejprve se vyučil v Pražských stavebních závodech, potom studoval strojní průmyslovku a hrál v různých pražských beatových kapelách, skládal písničky a teprve potom se - spíše z hecu- přihlásil na Divadelní fakultu pražské Akademie múzických umění. Stal se profesionálním hercem a nastoupil na své první angažmá do ústeckého Činoherního studia.

Pamětníci vyprávějí, že tehdy vždy v den premiéry tohoto mladého souboru vídali v restauraci „ Na Pražačce“ (zhruba v místech, kde je dnes hotel VLADIMIR) Jiřího Sováka a Rudolfa Hrušínského na večeři. Tátové se prý jezdili dívat, jak jde divadlo jejich klukům. (V té době byl členem souboru ČS také Jan Hrušínský. )

Výčet jeho divadelních televizních rolí by byl poměrně dlouhý. Zmiňme jen, že později hrál v pražském divadle ATELIÉR a od roku 1985 v legendární Ypsilonce. Hostoval také v divadle V Řeznické a v divadle UNGELT. Z filmů připomeňme ty nejznámější: Postřižiny, Slavnosti sněženek, Marečku, podejte mi pero, Vesničko má středisková, Černí baroni. V roce 1997 obdržel cenu filmové akademie ČESKÝ LEV za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli filmu BUMERANG a letos v červenci byl v Karlových Varech uveden filmový hit STAŘÍCI, kde hlavní role ztvárnili Jiří Schmitzer a Ladislav Mrkvička.

Aktuálně se nyní Jiří Schmitzer věnuje své písničkářské profesi, o které od mládí tvrdí, že je jeho nejoblíbenějším koníčkem. Písničkami chce diváka především pobavit. Široké veřejnosti se jako zpěvák představil už dávno, v minulém režimu, kdy na festivalu Bratislavská Lýra zpíval spolu s tehdejší mladou členkou Národního divadla Zorou Jandovou písničku “ Dáme ti otázku“. Později na festivalu Děčínská kotva zazpíval písničku „Je mi dvacet let (Kaluž)“. Raritou je, že právě tato píseň v době totality zabodovala na tomhle celostátním festivalu a Jiří Schmitzer měl dostat Stříbrnou Děčínskou kotvu. Teprve na pokyn těch nejvyšších se tak nestalo, protože soudruzi pochopili text správně…

Natočil dosud tři písničková alba. Na otázku, zda to není trochu málo, před časem odpověděl : Za socialismu po mně chtěli vydavatelé změny v textech a nebo peníze. Nebyl jsem ochoten přistoupit na žádnou z těchto možností. Zkoušel jsem se prosadit jako autor…… Jednu písničku si vybrala Petra Černocká a na Kotvě s ní skončila druhá. Tak jsem nabízel nějaké věci zpěvačkám, u kterých se mi zdálo, že jim záleží na kvalitě textu. Nikdy jsem neuspěl. Vymlouvaly se na všechno možné. Tak jsem toho nechal a dobře jsem udělal.

Po listopadu 1989 měl album každý a já jsem tehdy natočil vinylovou desku se čtyřmi písničkami. Vychutnal jsem si pocit, že to jde bez cenzury. Pak jsem měl dost práce. Byl jsem vázán na provoz divadla a na eventuální filmové nabídky. Pokud to časově šlo, něco jsem vždy natočil, desku Recitál, později Šílence. V ústeckém Národním domě vystoupí Jiří Schmitzer ve středu 23.října od 19:30 hodin a zazpívá více než tři desítky svých písniček. Vstupenky jsou v obvyklých městských před prodejích.

Koncertování je prý pro Schmitzera tím nejsvobodnějším projevem na veřejnosti. Občas také kus písně zapomene, nebo ztratí, někdy taky tvrdí, že písnička zatím nepokrčuje, že ji dál nesložil. Jindy ale dokáže nový song ze sebe bleskově vysypat: stačí mu deset slov, která mu dodá publikum. Zpěvák odejde do zákulisí a vrátí se s hotovou písničkou. Důkazem je dvojalbum Šílenec, které obsahuje mimo jiné i divadelní rychlokvašky z „Večerů na přidanou „ ve studiu Ypsilon.

Josef Vejlupek