Proč zrovna florbal? 
Luboš: K florbalu nás přivedl táta, po jiném sportu jsme ani netoužili. On ho hrál, věděl, jak se máme připravovat. Začali jsme v osmi letech, oba hrajeme za klub Florbal Ústí nad Labem. Je tam skvělá parta, trénink 4x v týdnu, bezvadní trenéři, doma individuální příprava.   

Jak to vypadá ve škole, když trénujete skoro každý den?
Lukáš: ZŠ České Mládeže na Klíši. Oba chodíme do osmé třídy, oba jsme měli prozatím vyznamenání. Rodiče nás podporují, táta nás všude doprovází, radí a vysvětluje. 

Jak jste se dostali do týmu České Lípy?
Luboš: Trenér nás znal, dříve trénoval na Klíši. Pozval mimo nás i další kluky z Ústí a jednoho borce z Teplic. Byl to náš první velký turnaj v zahraničí, ale medailí máme doma víc.

Jak to probíhalo ve Švédsku?
Lukáš: Bylo to takové florbalové mraveniště, několik krásných hal, ubytování ve škole, nespočet švédských mužstev. Základ byl v pětičlenných skupinách, kde se hrálo systémem každý s každým. My jsme jednu vyhráli a postupovali do vyřazovacích bojů. Hráli jsme výhradně s domácími florbalisty, kteří měli solidní diváckou podporu. 

Dostali jste se až do finále. Jaké bylo poslední utkání?
Luboš: Náročné! Všichni byli unavení. Švédský výběr nás pěkně proháněl, hrálo se 2x20 minut a my jsme prohrávali dokonce o tři branky. Minutu před koncem základní hrací doby jsme vyrovnali na 6:6. O zlatých medailích rozhodovaly nájezdy a my jsme měli smůlu. 

Byly tam ještě další české týmy?
Lukáš: Ano, bylo jich tam několik v jiných věkových kategoriích. Hrála tam i děvčata. Neznám podrobnosti, ale někdo snad bral i zlato. 

Miroslav Vlach