Bývalé sídlo šlechtického rodu Chotků v obci Velké Březno na Ústecku je už v povědomí diváků i posluchačů jako místo vyhledávané milovníky historie, dobrého vkusu i umění. Proto se i dnes ve zdech národního klenotu, který kdysi připomínal spíš empírovou vilu, a na penzi si ho nechal postavit nejvyšší purkrabí Českého království hrabě Karel Chotek mezi lety 1842 – 1845. Rodové sídlo nechal Chotkův vnuk později přestavět v novorenesančním stylu. Nejmladší zámek Čech má dnes půvabné, do detailu zařízené interiéry, nabízí silné příběhy i řadu doprovodných akcí pro lidi, toužící po kvalitním zážitku. Odehrávají se tu, vedle svateb a závodů autoveteránů, i nádherná hudební setkání, herecké koncerty či tradiční nedělní pohádková představení.

Společným jmenovatelem pro mnohé pořady jsou i akce, pořané neúnavným propagátorem, mistrem svého hudebního řemesla Michal Mašek, a dle mého názoru rodinné stříbro ústecké kultury působící nezřídka i daleko za hranicemi města Ústí. Neznám zapálenějšího, řadu překážek zdolávajícího muže, než je právě tento náš Mistr klavíru. Hudební setkání, organizuje je deset let, pořádá i zajišťuje co do výběru umělců i po finanční stránce, vytrvale hledá sponzory pro tyto akce nejen napříč naším krajem. Nelze než před ním za tuto práci než hluboce smeknout.

Zatím posledním jeho počinem ve Velkém Březně bylo s hereckou legendou Jiřím Lábusem i jeho hudebním protějškem, významným českým klavíristou, jazzovou legendou Emilem Viklickým. Bavili nás pořadem, který již roky úspěšně i logicky nabízejí v pražské Viole. Jmenuje se Proč si nezatančíte?

Většina lidí vnímá Jiřího Lábuse jako excelentního herce, humoristu, improvizátora i aktéra úspěšných pořadů, jako je Možná přijde i kouzelník. Jeho první reakce před zámeckým vystoupením tak byla obava, s níž se tu svěřil právě Michalu Maškovi. „Doufám, že sem lidé nepřišli na satirické představení naší rodinky Tlučhořových…“ Ví totiž, jak publikum miluje jeho společné satirické ironické improvizované pořady s Oldřichem Kaiserem.

Myslím však, že zámecké publikum pana Jiřího nezklamalo. Nejen že dorazilo v tak nevídaném počtu, jaký možná zámecká „novostavba“ dosud nezažila, ale reakce diváků byly zcela spontánní. A aby ne, vždyť pro nás vytvořil atmosféru báječného večera, když do Března přivezl svoji oblíbenou knížku plnou zázračných strhujících veršů i povídek. Četl je, ba i zpíval v doprovodu kolegy Emila Viklického.

Byla velká radost i zadostiučinění, rozhlížet se při tom sálem zámku. A vidět tak, s jakou dychtivostí návštěvníci s Jiřím Lábusem prožívali ony chvíle obyčejného lidského štěstí, které autor povídek i básní, americký spisovatel i básník, mistr krátké prózy, Raymond Carver navodil. Přitom bohužel zemřel již v roce 1988 v USA ve věku 50 let na rakovinu plic.

I tak v roce 2022 v Čechách jeho tvorba brilantně navodila úžasnou emotivní atmosféru vložil tím, jak brilantně své řádky napsal. Je evidentní, že mu Jiří Lábus rozumí, souzní s ním. Nabízí jeho básně přirozeně, s chutí, citem, radostí. Užívá si to, vše prožívá.

I Michalovi Maškovi tedy patří dík za báječně zvolené a zprodukované nejen hudební setkání, které přineslo řadě lidí v sále podvečer. Dostali tak totiž i naději. Šanci, že pokud něco podobného vůbec existuje, ten náš svět ještě není ztracený. Obrovské díky za to, že takové zážitky jsou i dnes a v Česku dál možné.

Lada Prokůpková