„Ještě nedávno tu stály tři sněhuláci, děti si tu udělaly bobovou dráhu. Cesta byla zasněžená, už jsem si myslela, že letos budou konečně bílé Vánoce. Dnes tu je bláto. Kdyby nefoukal ten studený vítr, tak bych řekla, že se blíží jaro,“ s úsměvem popisovala situaci mladá žena vycházející z rozhledny. Vystoupal jsem až nahoru, vyluštil písemné vzkazy na bílé zdi, pokochal se pohledem do okolí. Dole mne čekal malý pejsek a rozvážný psovod.

„Čekal jsem tu dnes více lidí, na procházku ideální počasí. Mám něco s nohou, tak si to s Piškotem jenom projdeme, jinak bych si základní okruh vyklusal. V lese vyplašil pes několik srnek, to byla podívaná,“ tvrdil mladý muž. Přepočítal jsem bílé břízy ve svahu, po chvilce zamával na pozdrav. Cestou zpět jsem potkal ještě skupinku seniorů. Po hlasitém pozdravu si hned postěžovali, že na točně trolejbusu už není cukrárna. Přiznávám, po tom náročném sestupu by se kávička hodila. Zasněženou Erbenovu vyhlídku jsem zase nevyfotil, tak třeba příště. 

Miroslav Vlach