Všem bylo pětasedmdesát, před šedesáti roky se loučili s třídní učitelkou, naposledy zamávali trmické škole a rozjeli se po republice.

„Představte si, že v roce 1962 vycházelo z deváté třídy v Trmicích devadesát školáků. Byly tu tři třídy. Dnes je nás tady opravdu málo (16), ale každý má svůj program, rodinu, představy a plány. Někdo přijel z Ústí, pět nás je z Trmic, nejdál to měla Emilie Jelínková, ta přijela z Jihlavy. Jedna bývalá spolužákyně bydlí v Austrálii, několik lidí žije v Německu, jeden v Maďarsku,“ vysvětlovala Eva Tomsová. U dvou označených stolů po společné fotce pokračovala barvitá diskuse, všichni se těšili na vyhodnocení soutěže O nejlepší štrúdl. Tříčlenná komise hodnotila těsto, umělecký dojem a chuť. Z jedenácti soutěžících nejvíce hlasů obdržela Maruška Mattauchová.

„Speciální recept nemám, jablka mi nosí kamarád Láďa, ani nevím, co je to za odrůdu. Jsou trochu kyselejší, proto je přislazuji. Těsto zdobím ořechy, rozinky nepoužívám. Největší radost jsem udělala vnukovi, ten má můj štrúdl moc rád,“ vysvětlovala vítězka. 


Když zazněla Zmožkova píseň Už mi lásko není dvacet let, zpíval celý sál. Vždyť text zná snad každý:

Už mi lásko není dvacet let, už mi není ani dvacet pět.
I když to moc krásná léta jsou, nebral bych je ani náhodou. 
Myslel jsem, že spoustu času mám, a že vůbec nikam nespěchám. 

Miroslav Vlach