Šikovná slonice už ve výběhu není, jako první nás přivítal za branou gepard, kousek dál nás pozoroval sup, zvědavý pštros mi málem klovl do objektivu. V dálce byl slyšet olejový dech mašinky, po chvilce nás tam bylo víc. Postupovali jsme po cestě níž až k místu, kde měla reklamu nenápadná kavárnička Kukang Coffee. Znalci vědí, nováčkům připomenu průvodní heslo „Příběh kávy, která chrání přírodu.“

Na stole jsem našel malý leták, kde se píše: Jsme organizace působící v Indonésii, kde chráníme outloně váhavé a bojujeme proti ilegálnímu obchodu s divokými zvířaty. Kávu získáváme přímo od drobných farmářů za vyšší cenu a pomáháme jim tak zlepšovat jejich životní podmínky. Díky Kukang Coffee tato komunita farmářů nyní chrání ohrožené druhy zvířat. Káva pomáhá, příběh pomohl ukončit lov outloňů, luskounů i dalších ohrožených druhů zvířat v Kuta Male na Sumatře. „Kukang je indonéský název pro chráněný druh poloopice ontloně váhavého. Zakladatel projektu je František Příbrský z Ústí nad Labem,“ vysvětluje Anička za pultem kavárny.

Objednal jsem tři kávy s příběhem, dětem předal zmrzlinu. Doba není jednoduchá, dobrých skutků není nikdy dost. Zahrada se mi líbila, déšť zajistil požadovanou barvu keřů, všude bylo čisto, všiml jsem si nových nápadů.

Miroslav Vlach