„Samozřejmě, že všechny naše školní kroužky vedou učitelé, nebo externí specialisté, ani přesně nevím, kolik těch mimoškolních aktivit tady je. Sportovní a pěvecké kroužky mají všude, já se přihlásil na žurnalistiku. Vlastní časopis má i školka, ale ten náš si připravujeme sami pod dohledem bývalá ředitelky paní Renové. Když říkám sami, myslím tím především Julču, Sofii, Báru, Miu, Polínu, Honzu, Matěje a Ondřeje. Většinou jsou to žáci 4. a 5. třídy. Pořizujeme reportáže z přírody, z výletů, děláme rozhovory, nechybí fotky i básničky. Momentálně připravujeme třetí číslo časopisu, který se jmenuje Škobrňáci,“ vysvětloval upovídaný kluk, který dojíždí do Brné každý den autobusem ze Svádova.

„Můžete se sám přesvědčit, tady jsou předchozí čísla, každý dostal prostor. Honza přidal recept na buřtový salát, Ondra zpracoval výlet na Vysoký Ostrý, rozhovor se školníkem dělala Sofie, naše skvělé kuchařky představila Bára. Moc nás to baví a když nás pochválí paní Stuchlíková (poradkyně), tak jdeme domů jako mistři světa,“ svěřuje se Jakub. 

Uprostřed klubka školáků sedí štíhlá dáma v brýlích, smíchem reaguje na některé slovní obraty mladých reportérů. Desetiletá Bára tvrdila, že její kočky se kamarádí s ochočenými krysami, všechny rozesmál Jakub, popisující prázdné akvárium. Prý to přežil jenom jeden statečný sumeček. Všichni sborově vyvracejí obecné tvrzení veřejnosti, že mladí nečtou. „Mám moc ráda knihy,“ říká Julinka a ostatní se přidávají. 

„Ve školství jsem pracovala čtyřicet let, tady jsem byla ředitelkou devatenáct let, když potřebují přijdu ráda,“ říká Libuše Renová. Na chodbě se zapojuje do hovoru zástupkyně ředitelky Zuzana Saidlová a stručně popisuje kroužek robotiky a jógy. Je to opravdu malá škola, všichni se znají, rodiče ji chválí, jen kdyby tam ještě byla solidní tělocvična. Mladí žurnalisté to vidí stejně!  

Miroslav Vlach