K narozeninám Vladimíru Páralovi, které ve skutečnosti oslaví až 10. srpna, na akci Knižní lázně do Mariánských Lázní dorazil popřát primátor Ústí nad Labem Petr Nedvědický. Páral na akci převzal čestném občanství města Mariánské Lázně.

Vladimír Páral žil a pracoval v Ústí nad Labem od roku 1956. Nejprve pracoval v chemickém průmyslu, aby ho v roce 1967 opustil kvůli psaní. Město se stalo inspirací pro řadu jeho románů a postav. Psát začal v roce 1962, kdy pro krajský deník Průboj napsal na pokračování Šest pekelných nocí pod pseudonymem Jan Laban. Pak následovala řada románů. V roce 1967 se stal spisovatelem z povolání. Od roku 1972 pracoval i v ústeckém Severočeském nakladatelství jako nakladatelský redaktor. Od roku 1995 žije střídavě v Mariánských Lázních a Praze. Jeho literární tvorba má občas rysy „vědeckého pokusu“, v nichž jednotlivé postavy staví do různých situací a jakoby testuje jejich reakce, což lze sledovat už od novely Veletrh splněných přání z roku 1964. 

Mezi tzv. Černou pentalogii Páralovy tvorby patří Veletrh splněných přání, 1964 – novela zpracovávající několik pohledů do života chemického technika v malém městě. Soukromá vichřice: Laboratorní zpráva ze života hmyzu, 1966 – román otevřeně se zaměřující na mravní přežitky z minulosti a životní stereotypy. Dílo bylo zfilmováno roku 1967 Hynkem Bočanem. Katapult: Jízdní řád železničních, lodních a leteckých drah do ráje, 1967 – vyprávění o ženatém inženýrovi, ze kterého náhodné setkání udělá sňatkového podvodníka: naváže známost se sedmi ženami, soužití s nimi střídá podle jízdních řádů. Román byl zfilmován roku 1983 Jaromilem Jirešem. Milenci a vrazi: Magazín ukájení před rokem 2000, 1969 – pro kulturní politiku normalizace nepřijatelný román psaný formou životopisů několika osob různého společenského postavení a glos z politického i kulturního dění; popisuje prostředí velkého ústeckého průmyslového závodu a tamní svobodárny; postavy mají symbolická jména a pohybují se v prostoru jednoho domu; modelová próza; protiklady. Dílo bylo zfilmováno roku 2004 Viktorem Polesným. Natáčelo se přímo v Ústí nad Labem a okolí. Profesionální žena: Román pro každého, 1971 – parodie na seriály o nezdolných ženách.

Mezi autorovu Bílou pentalogii se řadí Mladý muž a bílá velryba: Malý chemický epos, 1973 – příběh čtyř lidí z chemické továrny, který byl  zfilmován roku 1979 Jaromilem Jirešem. Radost až do rána: O křečcích a lidech, 1975 – humorně laděný příběh dvou životních ztroskotanců. Neúspěšné studentky a výpravčího, který je nucen střídat různá povolání. Podle knihy byl v roce 1978 natočen film Antonínek Kachlíkem. Natáčelo se jak ve starém Mostě, kde naplno probíhala demolice, tak i v nově vystavěném městě. Generální zázrak: Román naděje z roku 1977, dále Muka obraznosti: Konfrontace snu a skutečnosti, 1980 – nejautobiografičtější próza z obou pentalogií. Hrdinou je mladý inženýr chemie, jenž poprvé nastupuje do práce a propracovává se; zfilmováno roku 1990 Vladimírem Drhou.

Do kategorie sci – fi jsou řazena díla Pokušení A-ZZ z roku 1982 – líčí příběh čtyřčlenné skupiny Pražáků 21. století, kteří byli vybráni k setkání s mimozemskou civilizací a dostávají se do pokušení zaprodat zbytek lidstva výměnou za luxusní život. Dále Romeo & Julie 2300 ze stejného roku, Válka s mnohozvířetem z roku 1983 a Země žen z roku 1987.

Další Páralova díla: Dekameron 2000 aneb Láska v Praze (1990), Kniha rozkoší, smíchu a radosti (1992), Playgirls 1 a 2 (1994), Profesionální muž, (1995 – vyšlo s podtitulem „V. Páral o sobě a jiných zajímavějších věcech“), Tam za vodou (1995), Kniha o biči (2014).

Lucie Králíková