Nedávno se dvakrát proletěl nad Ústím. „Záběry jsou ze dvou letů. Jeden byl z Čerťáku - tak říkáme startu nad Vaňovem (oficiálně Vaňovská skála - Alžbětina vyhlídka) a druhý byl ze startoviště Dobětice nad Krásným Březnem. Pokaždé jsem letěl hlavně konzervativně, abych se porozhlédl a užil si pobyt ve vzduchu, výšku, ale vždy se mi podařilo vrátit a přistát u auta. Každý let trval dvě hodiny a maximální výška byla vždy lehce pod 2000m nad mořem,“ řekl Filip a dodal: „I moje čtvrtá sezónu mě stále udivuje, jak pouze díky stoupavým proudům a schopnosti udržet se v nich otáčením bez jakéhokoliv pohonu se dokážeme dostat tak vysoko a někteří i hodně daleko. Kamarádi, kteří se tomuto sportu intenzivně věnují dokáží uletět i 200 km vzdálenost a ve vzduchu jsou i sedm hodin.

Letos byl ve vzduch už třicetkrát. „Létání jsem musel kvůli pracovní vytíženosti a narození dcerky omezit.  Je to jinak velmi časově náročný a rodinnému životu nepřející sport. Musí se mu ostatní aktivity podřídit – jinak si člověk nezalétá. Nedá se moc dobře plánovat, předpovědi počasí se mění nebo nevycházejí a pokud má člověk v den skvělých letových podmínek zrovna rodinné nebo pracovní povinnosti, může se na kolegy dívat maximálně ze země. Schválně se někdy sami podívejte, až bude hezké slunečné počasí, nebude silný vítr, tak garantuji že například v okolí Krupky po poledni určitě někoho uvidíte. To samé platí, když bude foukat severní vítr, to nás najdete zase nad Vaňovem,“ pronesl paraglidista.

Zdroj: Youtube

Na videu (odkaz v článku) můžete slyšet různé zvuky, které nezasvěcenému člověku znějí trochu zvláštně. „Ten pípací zvuk z videa dělá přístroj, který se jmenuje variometr nebo zkráceně jen vário. To je vlastně taková základní věc pro nás paraglidisty, ale i pro rogalisty nebo větroňáře. Tón a frekvence pípání znázorňuje rychlost stoupání podle změny tlaku vzduchu. Čím vyšší tón, tím rychleji v termickém proudu stoupáme a snažíme se v tom proudu udržet točením. Když někde vzduch stoupá, okolo pak zase kompenzačně studený padá dolů - těmto místům se zase vyhýbáme. Variometr v nich bučí nízkými tóny a my se snažíme z toho místa co nejrychleji letět pryč,“ vysvětlil Karel Filip. Má raději, když fouká „normální“ vítr. „Preferuji podmínky, které jsou spíše o šikovnosti než o silném větru a turbulencích.“

Hradní galerie už několikrát zaujala náhodné diváky nápadem a šikovností vystavovatelů. Tentokrát to jsou obrazy andělů.
FOTO: Máte svého anděla? Na hradě Střekov je jich sedmadvacet

Při létání musí být teple oblečený. Na zemi se lidé opalují, ale ve vzduchu je to na péřovou bundu. „Každých 100 metrů výšky ubudou asi 2°C. V létě není problém, ze 30°C na zemi udělat ve vzduchu příjemných 10°C. A to jen pod mrakem. Pak jak postupně rovným letem zase výška ubývá, tak přibývá teplota. Tento rok koncem února se mi zázrakem podařilo vytočit 1900m nad mořem (v zimě je to neobvyklé, takové termické stoupání jsou na jaře a v létě). U země bylo příjemných 17 stupňů jenže pod mrakem bylo k -10°C. Vzhledem k neustálému ofukování větru jsem musel jednotlivé prsty vysunout z prstů rukavice a držel jsem sevřenou pěst zabalenou v rukavici, abych prsty alespoň trochu zahřál. V řízení jsem neměl dobrý cit, ale naštěstí to byly zrovna klidné podmínky. Dokonce jsem ještě volal rodičům do Proboštova, ať se podívají, když jsem nad nimi přelétával,“ zavzpomínal. (mm)

V minulých ročnících v soutěži bodovali i zástupci UJEP.
Soutěž o nejlepší Eko závěrečku vyhlašuje čtvrtý ročník