V dáli je ještě Salina a na obzoru i pevnině nejbližší Stromboli s pravidelnými erupcemi své sopky. Na Lipari je hrad Normanů a dýchla na nás zase historie. Liparské souostroví je skupinkou sedmi obydlených a desítky neobydlených sopečných ostrůvků v Tyrhénském moři. Mohlo být jen bezvýznamným zákoutím Itálie nebýt krásné a tajuplné přírody. Ta dala souostroví světovou proslulost. Dramatické události nebyly v historii ostrovů vzácné, ať už byly způsobeny lidmi či zdejší neklidnou přírodou. Dlouhou dobu sloužily ostrovy jako trestanecká kolonie, kde žili jen psanci a vyhnanci.

Dnes se těší rostoucímu zájmu turistů díky nádherné exotické krajině, krásnému pobřeží, čisté mořské vodě pro potápění a dosud činným sopkám. Je to pruh sopečných ostrovů, který se vyšvihl z mořského dna jako důsledek kolize Euroasijského a Afrického kontinentu. Sopkami byly kdysi všechny ostrovy, dodnes jsou aktivní dva krajní – nejsevernější Stromboli a nejjižnější Vulcano. Za spící sopku je považován ostrov Lipari. Na Vulcanu zase neustále uniká množství sopečných plynů, Stromboli pak pravidelně vyvrhuje lávové fontány.

I v létě našeho zájezdu. Pramenitá vody je vzácná, vyvěrá pouze na některých místech. Dešťová voda se chytá do sudů a pitná se dováží cisternami ze Sicílie. Přesto jsou zde úrodné zóny s vinicemi, olivovými háji a svatojánským chlebem, kaštanové lesíky, datlovníky a fíkovníky. Známé je pěstování a zpracování kaparů, což jsou nerozvinutá poupata květů keře kapary trnité. Nakládají se do soli nebo do solného nálevu, případně s vinným octem. Liparské ostrovy byly vždy součástí legend. Pro Řeky byly domovem boha větru Aiola, zastavil se zde i Odysseus na své cestě z Tróje na rodnou Ithaku.

Pod ostrovem Vulcano měl prý svoji dílnu božský kovář Hefaistos. Sopečný obsidián – vulkanické sklo, z něhož se vyráběly nože a nářadí, byl vyvážen do celého západního Středomoří a vyměňován za cizokrajné zboží. Řeky pak v dějinách vystřídali Římané. Ti zde měli opěrné body pro svou námořní flotilu. Souostroví se též stalo útočištěm vyhnanců, místy i oporou námořních pirátů a lupičů. V 9. století se sem dostali Saracéni – ty za sto let vytlačili Normané. Založili zde biskupství a došlo k rozkvětu. V 16. st. po obléhání Turky byly Lipari vypleněny a obyvatelé odvlečeni do otroctví. A nakonec se staly součástí Itálie.

close Poděkujte hasičům info Zdroj: Grafik redakce zoom_in Poděkujte hasičům

Prohlížíme si ostrov Lipari, jeho památky, chrámy, pamětihodnosti. Chlapci na prázdninách prodávají na ulici obsidián a pemzu. Navštěvujeme paninotéku (tedy tzv. chlebárnu) i restauraci s kavárnou Gilberto e Vera, kde mají ke třiceti druhům obložených zapékaných chlebů (všechny i na jídelním lístku v češtině!) – jeden z nich si s trochou piva dáváme. Příjemný zážitek – na stěnách podniku fotografie zde baštících celebrit, herců, politiků apod. Od sochy sv. Bartoloměje, patrona ostrova, pak vyplouváme rychlými čluny podél pobřeží a fotografujeme podivuhodné tvary skal, vzniklých výrony magmatu. Naše plavba končí na ostrově Vulcano. Cílem je výstup na dosud činnou sopku (Grande Crater), která zatím jen odpočívá. Co se mi ale nestalo: Dole před výstupem zjišťuji na obou turistických botách, které už prošly různými místy Evropy, dva obrovské „žraloky“. Prostě wibramová podrážka se odlepila od podešve.

Co teď? Naštěstí manželka jednoho z účastníků výpravy, lékaře, sama zdravotní sestra, má plně vybavenou lékárničku. A tak mi obě podrážky svými obvazy připevnila k botám. Míjíme řadu lidí vracejících se z vrcholu, ti obdivují, jak (zdravotně?)postižený turista, tedy já, v obvazech hrdě stoupá nahoru. Přibývá žlutá barva síry i výrony sirných par – fumaroly. Jsme nahoře na sopce. Z vrcholu je nádherný výhled na souostroví, do dáli na moře a další ostrovy. A úplně v dálce na obzoru se tyčí ta nejvýkonnější ze zdejších sopek – kouřící Stromboli. Kocháme se, ale musíme zpět. Po sestupu pak dole navštěvujeme známé „jezero hrochů“, jak se mu říká. Všude kolem plno naháčů všech věkových kategorií. Zde si lidé mažou na nahé tělo léčivé bahno – to dobře působí na kůži, či její případné problémy.

Jednou to ale asi stačit nebude. Po vykoupání na jedné z pláží – jsou zde dvě, jedna s černým sopečným „pískem“ a druhá opravdu písečná a navíc s výrony termální vody ze dna moře, která se mísí s mořskou vodou. S lodí Siremar (málem jsem si o hodinu spletl čas jejího odplutí, což by byl nesmírný průšvih, ale vše dobře dopadlo) se pak vracíme do přístavu Milazzo na Sicílii, kde čeká už nastartovaný náš autobus a s ním se vracíme zpět do místa našeho ubytování pod Etnou. Přijíždíme už za tmy a bedlivě pozorujeme vzdálené sopečné výbuchy na té krásné hoře, pod níž usínáme. Rudé výstřiky magmatu i „odfukování“ vulkánu nás provází celou noc. Nejsme totiž od něj nijak daleko, cca 20 kilometrů. Ale říkáme si: „Sem k nám při nějak větší erupci přece snad magma nedoteče, a ani sopečný popel se sem nedostane, že…“A tak se i stalo.

Ervín Dostálek