V srpnu 2002 se Českou republikou přehnaly velké srážky, které způsobily rozsáhlé záplavy na Štětsku, Roudnicku, Litoměřicku, Ústecku i Děčínsku. Výrazně se začal zvyšovat stav vody v Labi a Ohři. 13. srpna již probíhala evakuace některých lidí v obcích, v nichž hrozilo zaplavení domů a veřejných prostor. 14. srpna došlo k uzavření mostu ve Štětí a Ústí nad Labem. Situace v naší obci Lounky –Chodouny byla špatná, byly v ohrožení.

 Jezdil jsem na kole onoho 13. až 14. Srpna kontrolovat Labe dole pod hřbitovem v Lounkách, jestli voda stoupá až k silnici mezi Černěvsí a Lounkami. Každý metr, o který stoupala voda na poli k cestě, byl znát. Na druhou kontrolní inspekci jsem jezdil do zatáčky na můstek potoka takzvaný Vodozbav, kde jsem kontroloval hlavně kanál, který vyčníval pod břehem. Po několika kontrolách, když jsem zjistil, že voda teče obráceným směrem, proti proudu a zaplavuje celou strouhu Vodozbavu, okamžitě jsem jel domů a připravoval jsem se na vyklízení šatů, prádla a ostatních věcí v dolních přihrádkách ve skříních.

Cyklostezka z Hrobců do Roudnice je vhodná i pro děti
FOTO: Cyklostezka z Hrobců do Roudnice je vhodná i pro děti

Některé věci jsem dal na stůl, kde zůstala voda těsně pod úrovní stolu, některé věci jsem odnesl do poschodí, kde by to bylo nejvhodnější. To jsme ovšem nevěděli, že voda dosáhne takové výšky. Automatickou pračku jsem dal v koupelně na dvě velké bedny a vůbec to nestačilo, voda tam dosahovala 150 centimetrů. Všechny motory v dílně včetně nářadí motorové cilgulárky jsem musel dát převinout, nebo nechat vysušit.

Poslouchali jsme každé zprávy, jak to vypadá se stavem vody. Když večer v půl jedenácté hlásili, že roudnický most je v ohrožení, že bude asi uzavřen, v tu chvíli jsme s manželkou sedli do auta, vzali jsme si to nejnutnější a odjeli jsme do Ctiněvse, kde jsme měli uzavřenou smlouvu na věcné břemeno s možností přebývání a opravách domu. V Lounkách pomalu a  postupně klesala voda, a tak mohli občané začít s úklidem. Nejhorší to bylo ve spodní části Chodoun, kde voda přitekla přes horizont do dolíku. Voda zůstala dlouhou dobu, než se vybagrovalo koryto na odvodnění, vody mohla odtékat do strouhy i za pomocí čerpadel do Vodozbavu.

Michal Čupr v Káhiře.
Velký úspěch. Litoměřický šermíř Michal Čupr se účastnil mistrovství světa

Manželka byla v té době vážně nemocná, a tak nějaké špatné zprávy z domova jsme museli před ní zamlčovat, aby se stav její nemoci nezhoršoval. Byli jsme domluveni, že si s rodinou budeme volat v určenou hodinu. Vždy jsem musel hledat nejvýše položené místo, protože tenkrát ještě Ctiněves neměla dobrý signál. Zprávy, které mi zeť dával, nebyly dobré ani nějak optimistické. Většinou, když jsem se ptal na stav vody, vždy říkal, že voda klesá. Chtěl jsem vědět, když si vleze v holinkách na silnici, zda mu gumovka stačí, nebo ne. Vždy mi to nějak přibližně a neurčitě přiblížil.

Dcera nám vozila do Ctiněvse oběd a vždy nám přivezla ukázat vnoučka, který se narodil v březnu. Do Ctiněvse nám postupně dovezl zeť veškerou drůbež , která unikla potopě. Postupně jsem musel renovovat dřívější hospodářské prostory pro nové usedlíky. Musel jsem čistit a omývat věcí přivezené ze spodních pater, které byly postižené povodní, hlavně se jednalo o sklo a další věci.  Ostatní věci jako lavice, stoly nebo skříňky byly vyvezeny v Chodounech na hřiště, kde byl vyčleněn prostor pro všechny zničené věci k likvidaci. O nějakém návratu domů po této zkáze mě vůbec nenapadlo přemýšlet.

V Zubrnicích se natáčel seriál Špunti na cestě.
Filmová místa: V Zubrnicích se natáčel rodinný seriál Špunti na cestě

Dodělal jsem si zhruba koupelnu, tak abych mohl opatřit moji nemocnou ženu. Tuto koupelnu jsem po chvilkách dodělával, již několik let před touto událostí. Na vaření a ohřívání vody pro mytí nádobí jsme používali malý plynový vařič. V koupelně jsme měli pračku, ze které jsme přečerpávali teplou ohřátou vodu do vany. Kuchyň byla schopna plnit si svoje základní povinnosti s tekoucí vodou z vodovodu včetně odvodu vody.

Přední místnost byla v té době připravena k opravě a celkové adaptaci. Dodělal jsem poslední díl komínu vedený z koupelny tak, abych si mohl zatopit v zimě v koupelně. Udělal jsem si objednávku uhlí na celou sezonu. Hodlal jsem tak přečkat zimu v mé rodné vesnici s manželkou, vlčákem Rekem, kočkou Bělinkou, kteří si rychle přivykli na nové bydliště. Na dvorku nebyla vůbec žádná tráva ani kopřivy, všechno bylo od drůbeže řádně vyčištěné.

25. listopadu, na svatou Kateřinu, si pro mě a pro moji ženu přijela dcera z manželem, že musím přijet domů a podílet se na opravě zničeného  domu. Obnova domu trvala několik let. Následky na zničeném domě se stále více projevují.

Zdeněk Pištora

Pokud se i vy chcete s námi podělit o vzpomínky na povodně, materiály můžete poslat na e-mail jan.prosek@denik.cz. Následně je zveřejníme, děkujeme.