Bez sebemenších problémů jsem nastavil levé rameno a hlasitě poděkoval bílému plášti. Nebyl jsem sám, kdo dostal třetí dávku bez registrace. V sobotu jsem odpočíval, v neděli vyrazil k Habrovickému rybníku. 

Dost dlouho se slunce pralo s mlhovinou, kolem desáté dopoledne přeci jen na chvilku pozlatilo bílé stráně nad rybníkem. Byl jsem zvědavý, kolik vody je v současné době v bývalém přírodním koupališti po podzimním výlovu. Na cestě mezi novými domky ve Skoroticích jsem potkal několik pejskařů, všichni směřovali k vodní ploše.

„O výlov jsem letos přišel, což mě mrzí hlavně kvůli vnukovi. Byl jsem služebně v zahraničí a termín jsem si nepohlídal. Je tu docela málo vody, odhalené štěrkové břehy jsem takhle ještě neviděl. Všiml jsem si dětských stop u břehu, kluci už chystají hokejky, ale na bruslení to prozatím nevypadá,“ popisoval situaci pan Karel ze sídliště.

Obešel jsem rybník po silnici, před Habrovickou baštou jsem odbočil doleva ke golfovému hřišti, abych nafotil zvláštní stromy v močálu. Některé se plazí nízko nad hladinou, v létě i v zimě lákají amatérské dokumentaristy. Jiné ukrývají v dutinách kmenů tajemství pivních plechovek. Prostě fantazii se meze nekladou! Kdybych si nevšiml té hloupé lidské nádivky, tak to byla krásná procházka.

Miroslav Vlach