Popravdě, ona je jako kombajn během žní. Za časů dobrých i zlých seká knížky, jak Baťa cvičky. A přiznává, že si jich fůru vozí i na cesty, že čte pořád. Ta dáma je naše jistota, že můžeme blízkým, většinou maminkám a tchýním, koupit pod stromeček další svěží titul z nakladatelství Motto z rodiny Albatros Media. Proti minulým letům si ten nejnovější dal načas, v knihkupectvích se objevil až letos, 6. prosince. Kniha má název „Milý Bene“ (299 korun, 181 stran) a zas ukazuje, jak je ona kór pulentní dáma dál rozverná i vtipná, odvázaná a většinou mile prostořeká, jako před lety v Banánových rybičkách.

Za ty roky Halina bohužel pohřbila pár blízkých, svou matku i manžela, kteří byli náměty jejích historek vždy vděčnými a zábavnými, nevydala-li se třeba na funus či na úřad. O čem píše teď? Její téma je… bratr.

Těšte se na všechny její pocity i vzpomínky, které si dáma vyměňuje s bratrem své první lásky. Z očí do očí by si toho asi tolik neřekli, leč dopisy unesou intimní tajemství, trapasy i kritiku. Také v nich lze vyjádřit touhy i naděje, že ač člověk stárne, vlastně se nic až tak hrozného neděje. Dál existuje láska na tisící pohled, nedá se omezovat ničím. Rozhodně ne kontinenty, vlastními či cizími dětmi, a už vůbec ne vlastním věkem! Vždyť je to jen číslo v kalendáři…

Pohlazením i lehkým šťouchnutím by pro nás, její malověrné čtenáře, mohla být úvodní hláška , či spíše jemné upozornění anóbrž autorčina mediální sebeobrana: „Hrdinové, kteří v tomto příběhu vystupují, neodpovídají žádným konkrétním lidem. I když by mohli…“ A teď „Babo raď!“

„Knihu jsem psala asi půl roku, bylo to náročné. Proč? Víc jak třetinu textu jsem si nechala zmizet v počítači. Věřte, žádný „ajťák“ mi s tím neuměl dopomoci. Říkali dokonce, že kdyby mi počítač shořel, dokázali by můj text najít, ale po mém zásahu už nelze dělat nic. No… musela jsem spoustu stran napsat znovu,“ přiznala Pawlowská, která prozradila, kdo je tu oním Benem.

„Je to velice milý muž, se kterým stojí za to nejen kamarádit. Je to muž se spoustou vzpomínek, i s touhou prožít ještě něco mimořádně krásného. Třeba se ženou, kterou znal, když mu bylo dvacet,“ prozrazuje smysluplně populární česká spisovatelka.

Ona sice dnešní doba moc nenahrává možnostem sbírat inspiraci přímo mezi lidmi, jak to má úplně nejradši, to jí ale právě teď až tak netrápí. „Vlastně nepíšu knihy tak, že bych přesně opisovala realitu. Sahám při tvorbě spíše do zákoutí své mysli, a tahám odsud situace, které se odehrály třeba i dost dávno. Nimrám se se svými pocity a když je pandemie, tak si nevyčítám, že dřepím nad počítačem, když bych si v ten čas mohla užívat na cestách anebo s kamarády po barech. I když… samozřejmě, že každý zážitek vyvolává emoci, kterou jako spisovatelka potřebuji. Těším se, až zas budeme svobodní i spolu a beze strachu a budu víc „sobecky“ myslet na dobrodružství a lásku, než jenom na zdraví a injekce,“ zdánlivě svěšuje ramena Pawlowská.

Čím je její novinka jiná než ty ostatní? „Nikdy jsem nenapsala knihu, která je celá dopisem. Z dopisů se dozvíme nejen, co se stalo „mé hrdince”, ale i kdo je Ben, kde žije a pracuje, co že ho potkalo, co si myslel on a co bylo jinak než si myslela ona,“ líčí autorka, která už na příští rok chystá cestopis. Tedy pokud ji nějaký lockdown neznemožní cestovat, užívat si na plážích s coctaily, smát se z břehu žralokům a ohromovat po návratu své přátele nakoupeným oblečení, jaké tu neseženete.

Co o Halině víme, ale možná už si úplně nepamatujeme? Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU, má za sebou scénáře sedmi celovečerních filmů. Nejznámější z nich, „Díky z každé nové ráno,“ byl nominovaný na Oscara. Nejlepším filmem roku 1990 se stala komedie „Vrať se do hrobu“. Snímek „Zoufalé ženy dělají zoufalé věci“ byl točen dle jejího knižního debutu. Od té doby napsala přes třicet knih, které získaly řadu ocenění. Některé byly přeloženy do polštiny, ukrajinštiny, slovenštiny, němčiny a italštiny. Halina Pawlowská je i známá TV moderátorka, oslovující diváky vlastními formáty jako V žitě, Zanzibar, Dokonalé štěstí a Banánové rybičky. Úspěch měly i časopisy, které založila a řídila coby šéfredaktorka: magazín Story, Šťastný Jim i Glanc. Napsala čtyři divadelní hry i jeden muzikál, nyní spolupracuje s Českým rozhlasem Dvojkou, kde pravidelně představuje české autory i jejich tvorbu. Učí tvůrčí psaní a scenáristiku na vyšší odborné a vysoké škole Michael, spolupracuje s Českou televizí. Má dvě děti, žije s rodinou i dvěma psy. Můžete ji vídat na besedách, s nimiž pravidelně jezdí Českem. Má tak úzký kontakt se svými čtenářkami. I díky tomu dál patří mezi nejčtenější české autorky dneška.

Radek Strnad