Přístavní město s 200 000 obyvateli bylo založeno v zemi jako první je pátým největším.Až do roku 1812 hlavním městem, v roce 2011 Evropským městem kultury. Pokračujeme v cestě na východ do metropole Helsinki, zde zastavujeme u pomníku významného skladatele Sibelia a jeho stříbrných varhan – železné plastiky od Eily Hiltunenové. Navštěvujeme Temppeliaukio - skalní chrám vytesaný v žulové skále. Má kopulovitou měděnou střechu se 180 okny, jež do kostela vpouštějí denní světlo. Považován za jedinečný příklad architektonického expresionismu šedesátých let 20. st., místo bohoslužeb se zde pro vynikající akustiku konají koncerty. Navštíví jej ročně půl milionu turistů.

Mezinárodní taneční festival 2023.
OBRAZEM: Ústí tančí. Parket je plný krásy, ladných pohybů a šarmu

Helsinky, švédsky Helsingfors, jsou hlavním a největším městem Finska a zároveň největším přístavem. Mají přes půl milionu obyvatel, centrum leží na malém poloostrově ve středu Finského zálivu. Se sousedními třemi velkými městy tvoří propojenou aglomeraci s miliónovou populací. A s dalšími sousedními městy – tzv. Velké Helsinky, které mají čtvrtinu obyvatel země (1,3 milionu) a produkují třetinu finského HDP. Nejznámější turistickou atrakcí a oblíbeným místem na procházky je bývalá námořní pevnost Suomenlinna, od r. 1991 zapsaná na seznamu Unesco.

EMIL ZÁTOPEK

Jedeme se k ní rychlým trajektem. Po návratu zpět je naším cílem hned u přístavu na Senátním náměstí luteránský chrám, katedrála Tuomiokirko, které si všimnete hned po příjezdu trajektem. Je úchvatná a velkolepá. Celé náměstí je na kopci, katedrála se nachází na vyvýšeném místě na žulových schodech, obklopena korintskými sloupy nahoře s bílou kupolí.

Interporta v Ústí nad Labem: Monika Sonk Trio a Radůza.
Interporta v Ústí s Monika Sonk Triem a Radůzou bavila hudební publikum

Kousek vedle je i největší pravoslavný kostel západní Evropy, chrám Zesnutí Panny Marie neboli Uspenský soubor (sobor) z r. 1868. Vcházíme dovnitř, všude samé zlato, ikony. Významnou stavbou je kongresové centrum Finlandia, slavného architekta Alvara Aalta. Na žádné z 80 -ti muzeí či galerií ani na Operu jsme ale čas neměli. Vynechat jsme ale nemohli olympijský stadion. Ten, na němž na olympijských hrách v roce 1952 zářil božský Emil Zátopek a Dana Zátopová. Emil zde získal tři zlaté medaile, na 5000, 10 000 metrů a v maratónu a Dana byla zlatá v hodu oštěpem.

Vystoupáme na věž stadionu, která je 72 metrů vysoká, tedy stejně, jako byl kdysi světový rekord finského oštěpaře Jearvinena. Z věže je krásný pohled na celé Helsinky. Zajímavá je i okružní plavba kolem města společností Sun Line. Předtím, než nás nalodí, obdivujeme rybí trh v přístavu. Když jsme se dost nabažili finského hlavního města, pokračujeme v cestě. Nejprve na severovýchod do finské Karélie. Silniční značka „Pozor losi“ nás teď bude provázet často. I teď pouhých 800 metrů od hranice Finska a Evropské unie s Ruskem.

 Jedeme Velkou cestu Severu až na nejzazší sever kontinentální Evropy. Přes Německo, Dánsko a Švédsko a z něj velkým trajektem společnosti Viking Line Amorella přes Alandské ostrovy do Finska. Z Helsink frčíme dál zemí jezer a lesů na sever. Přesněji nejdříve na severovýchod. Do finské Karélie. Ta souvisela dlouhá léta s tou ruskou a taky je to tady podobné. Necelý kilometr napravo jízdy už je jiný stát – Ruská federace. Finsku se země jezer opravdu nadarmo neříká. Neustále mezi nějakými jedeme. Pihlajavesi, Puruvesi, Hanuselkä, Haapavesi, Orivesi, Haapaselkä, Pajuselkä – tak se jmenují ta jezera.

Ústecký patolog Karel Filip nahlásil při létání požár.
Ústecký patolog si létání užil, baví ho Milada. Z nebe nahlašoval požár

V poledne zastavujeme v jednom z mála rozšířených míst na silničce mezi dvěma jezery na ledovcovém eskeru s krásným názvem Punkaharju, který vyčnívá uprostřed jezer. Esker (slovo z angličtiny) je písčitý a štěrkovitý hřbet podledovcového původu, dlouhý i několik kilometrů a vysoký až 50 metrů. A to je i ten náš – Punkaharju. A za jezery a na ostrovech všude lesy. Nejvíc borové.

V centrální jezerní oblasti leží krásné město Savonlinna. V zúženém jezerním místě, při obou stranách průlivu mezi jezery Pihljavesi a Haapavesi. Přejíždíme po hrázi spojující obě městské části a před námi hrad Olavinlinna (Olafův hrad). Nechal jej v 15. století postavit švédský guvernér na obranu východní hranice proti Rusům. Řeka kolem hradu má takový proud, že nezamrzá ani v zimě. Na krytém nádvoří hradu probíhá každoročně velký operní festival. Prolézáme hrad, prohlížíme kulisy ke hrám Mackbeth, Rigoletto, Aida aj. A pak na sever.

Masarykova ulice v Ústí nad Labem.
VIDEO: Okolí Hraničáře je ostudou celého Ústí, shodují se občané

Zastavujeme v Kerimäki s údajně největším dřevěným kostelem na světě. Dál nás čeká poloostrov s Národním parkem Koli a v něm trocha turistiky s výhledem na obrovské jezero Pielinen. Modrá obloha s bílými oblaky a modré jezero, zelené lesy, všude nesmírný klid a pohoda. Čeká nás Bomba. Jaká? Dům zvaný Bomba a statek kolem něho postavil v roce 1855 karelský sedlák Jegor Bombin svému jedinému synovi Dimitriji Jegorovičovi. Později v roce 1910 zde žilo dvacet čtyři členů rodu. Nakonec pro problémy komu ho dát byl dům rozebrán, později zase sestaven do původního stavu. Dnes jsou zde moderní hotely a místo je zajímavým skanzenem. A všude kolem samé lesy – ty už, říkáme, samozřejmě v nadsázce, nechceme toto léto už ani vidět.

Ervín Dostálek

Mohlo by vás zajímat: Přepište učebnice, nejnižší místo Česka u Hřenska je o několik metrů níže

Zdroj: Deník/Alexandr Vanžura