V prvé řadě patří poděkování našemu národnímu mužstvu za dosažené místo. Měli by si však z nás vzít příklad, ze žen „A“. Ty když obdrží míč, se snaží co nejpříměji a nejrychleji útočit na branku soupeře, střílí ze všech pozic a v duchu fair play. Chceme-li odstranit šablonovitost a dosáhnout lepších výsledků, musíme zlepšit osobní obranu a nenechávat rozestupy 2 metry od soupeře. V tom případě má soupeř čas zpracovat přihrávku a provést přihrávku spoluhráči.

V druhé řadě se všechno snažíme posílat po levé straně a na pravé straně se naši dva volní hráči můžou umávat. Než abychom přihráli těmto volným hráčům na dva doteky, tak hasíme míč dozadu, což často využívají protihráči při útoku na naši branku a brankáři se mohou zbláznit. V tomhle případě to chce, aby jeden z hráčů byl spolu s brankářem v brance (jako to dělá Šešinka), aby mohl blíž odkopnout.

Za třetí, při rohových kopech to chce, aby vždy jeden spoluhráč byl u pravé lajny v případě, že dojde k překopnutí míče, aby tento míč mohl zachytit a buď z úhlu vypálit, nebo přihrát do druhé řady, tam to ovšem chce, aby hráč, který obdrží míč okamžitě vypálil nebo poslal dloubáčkem do brány.

Za čtvrté, obdrží-li protihráč míč, tak všichni hurá do velkého vápna což je chybou. Něco jiného je, když při tréninku nacvičujeme dribling klamáním tělem, dloubáčky a přehazování, a něco jiného je, když se nám postaví protihráč. 

V současné době většinou mužstva hrají stejný styl hry tj. nákopy, co nejvíce na území protihráčů, a pak už jen záleží na zručnosti jednotlivých fotbalistů.

Josef M.