To děsí i amerického zpravodajského novináře a spisovatele Jamese Trauba (1954). Psal 40 let do předních novin The New Yorker či The New York Times Magazine.

Traub, autor nové knihy Liberalisus: Krize, prameny, přísliby, v ní připomíná, že lid USA svého prvního neliberálního prezidenta zvolil v roce 2016. Trump pak nepokrytým výsměchem liberálním hodnotách našel vnímavé publikum, jeho hospodářsky motivovaný hněv obrátil voliče proti stávajícímu systému. Pocit vyvlastněnosti podnítil nacionalistickou reakci proti uprchlíkům, přistěhovalcům, domácím menšinám, cizincům a liberálům, kteří jakoby hájí lidi odjinud proti (bílým) Američanům. Trump ucítil šanci, využil úpadek víry ve fakta, vědu, rozum. „Přitom jeho nestoudná lhostejnost k pravdě by ho o generaci dřív vystavila posměchu. V roce však 2016 našel publikum, jež po jeho alternativních realitách lačnilo,“ píše Traub.

„Nejen Američané, ale všichni občané Západu žijí ve světě, kde jakkoli chápaný liberalismus čelí od iliberalismu fatálnímu ohrožení. Přes všechny zásadní rozdíly mají George W. Bush i Barack Obama společného víc, než sdílí s Trumpem, ale i s Viktorem Orbánem či Jarosławem Kaczyńským, autokratickými populisty, co ovládli politiku Maďarska i Polska,“ je si jistý americký novinář i spisovatel James Traub. Jeho knihu Liberalismus: Krize, prameny a příčiny nyní vydal Prostor.

Traub vyrostl ve světě liberalismu; s většinou příslušníků své generace měl za to, že politický život je omezen na výkyvy mezi levicí a pravicí. Liberálové i konzervativci byli přesvědčeni, že největší hrozbou pro budoucnost USA je ten druhý. „Pletli se. Největší hrozba je v tom, že se násilí i nenávist stanou normálem. Odvrhneme vědu, fakta i sám rozum, začneme  pronásledovat menšiny. Totiž 20. století názorně ukazuje, že od populismu k autoritářství vede jen krátká cesta,“ píše Traub ve své knize. Autor připomíná, že počátky liberalismu lze hledat v období po americké i Francouzské revoluci, v dílech myslitelů, jako byli John Stuart Mill či Isaiah Berlin.

„První liberálové se k vládě většiny stavěli s hlubokou skepsí,  poté se liberalismus přizpůsobil a pojal do sebe nejen víru v práva jednotlivce i svobodný trh, ale i ve víru v základní intervenci státu pro zajištění obecného prospěchu. Liberalismus se záhy stal krédem nejmocnější země na světě,“ uvádí Traub. Mrzí jej, že se tento konsenzus přerušil a dnes je liberalismus považován za zastaralou doktrínu. Přesto Traubova kniha představuje současné dění na pozadí dřívějších událostí a především - ukazuje cestu vpřed.

Radek Strnad