V odlehlém koutu Velké Británie, v Cornwallu (nejjihozápadnějším poloostrově a hrabství Anglie) na Bodwinské planině (Bodwin Moor) v jezírku Dozmary pool, je prý uschován slavný Escalibur, meč legendárního krále Artuše. Zde je i jedna z nejproslulejších britských hospod Hospoda Jamajka (Jamaica Inn), kterou proslavila autorka dobrodružných a romantických příběhů Daphne du Maurier. Přijedete-li stejně jako my k této hospodě za špatného počasí, jistě se neubráníte stísněnému pocitu, a to ani nemusíte znát všechny příběhy, které se k tomuto ponurému místu váží. Spisovatelka du Maurier, jejíž romány prolíná osamělost, strach, opuštěnost a nebezpečný svět podloudníků a zabijáků, sem přijela v roce 1930, se svou přítelkyní prozkoumaly jezero a spřátelily se s místním farářem, který jim vyprávěl legendy spjaté s pašeráckou historií oblasti.

Horor Ptáci

Vikář se pak stal v jejím románu se svými rozevlátými bílými vlasy vůdcem zločinců. Román se stal úspěšným a zfilmoval jej otec filmového hororu Alfréd Hitschcock, kterému se zdejší krajina a příběhy zalíbily. A zfilmoval zde např. i u nás známý horor Ptáci.

Nepřijeli jsme sem zrovna za slunečného počasí, trocha mlhy se povaluje na blatech a poprchává, takže genius loci je dokonalý. V hospodě Jamajka se prý prodával kdysi pašovaný jamajský rum. Dnes se tu čepuje pivo i ostřejší nápoje, samozřejmě zde najdeme upomínku na pašeráckou minulost. Hned u vstupních dveří nás vítají sochy pašeráků v dobovém oblečení. Je zde i malé muzeum spisovatelky du Maurier s psacím stolem autorky aj. Chvíli jsme i poseděli u baru, ochutnali místní pivo - jamajský rum ne - a zjistili, že se to tu proti minulosti asi změnilo. Součástí hospody je dnes pro ty, kdo chtějí nasát více místní atmosféry, i hotel. A kvelby a to jsou tu tři, jsou návštěvníků plné stále.

Ústečtí strážníci vyjížděli na pomoc seniorce na Severní Terasu. Žena zůstala zaklíněná v posteli a nemohla se hnout.
Seniorka ze Severní Terasy byla zaklíněná v posteli. Pomohli strážníci a hasiči

Nedaleko odtud leží další přírodní i společenská zajímavost. Národní park Dartmoor je oblast mokřin v srdci Devonu v Anglii. Je chráněn statutem národního parku a poskytuje domov divoké zvěři. Vznikly zde i bažiny s velkými zásobami rašeliny. Slatě jsou pokryty jasně zelenými polštáři mechů, které plují na bažinách a mohou být velmi nebezpečné. Významným živočišným druhem oblasti je zde Dartmoorský pony. Otisky jeho kopyt nalezené při archeologických pracích dokazují, že poníci zde žijí už neuvěřitelných 3 500 let. O jejich šlechtění se zasloužil na počátku 20. století princ Edward. Zde nás uvítaly i pozůstatky civilizace Keltů, menhiry a kamenné řady. A dartmoorské polodivoké poníky mezi těmito keltskými památkami - no nefoť to, že.

Střediskem Dartmooru je hlavně pro turisty město Princetown, kde se nachází dodnes funkční mužská věznice, která v době své největší slávy byla něco takového jako americký Alcatraz - tedy s vysokou ostrahou a minimální možností útěku, pokud vůbec nějaké. Sloužila hlavně pro válečné zajatce, později hostila nejnebezpečnější zločince Spojeného království. Obec má i muzeum a v centru města samozřejmě infocentrum.

Západní Anglie.Cestovatel Ervín Dostálek na západně Anglie.Zdroj: Se souhlasem Ervína Dostálka

Ale také krásný vesnický chrám plný památek. Vzhledem k opuštěnosti a ponurému vzhledu celého parku není příliš zvláštní, že se v místním folklóru vyskytuje mnoho mýtů a legend o tomto kraji. Tématy jsou zlí skřítkové, zázračné studny, duchařské historky, záhadná úmrtí, kamenné kruhy a menhiry. Nejznámějším dílem je nepochybně román Sira Arthura Conana Doyle Pes baskervillský s jeho nejslavnějším hrdinou Sherlockem Holmesem. V románu jsou poměrně dobře popsány skutečné body oblasti.

V ústeckém Kulturním domě proběhl maturitní ples Obchodní akademie a jazykové školy. Tentokrát s podtitulem Pařba ve Vegas.
FOTO, VIDEO: Pařba ve Vegas. Maturanti na plese v Ústí rozjeli skvělou zábavu

Menhir starých Keltů, jehož jsme se šli dotknout, ten stojí za to. Pokračujeme dál. Do sousední samoty Postbridge, kde parkujeme a obdivujeme dva staré mosty vedle sebe. Ten silniční tak zajímavý zas není, ale ten z velkých kamenů, kolem nějž se popásají a vodu z řeky pijí koně, je idylický. Pak zastavujeme na malém parkovišti pod jedním z bezejmenných vrcholů s pobíhajícím polodivokým skotem a vyrážíme vzhůru "do hory", na skalnatou vyvýšeninu, odkud je dalekohledem vidět cca třicet kilometrů vzdálený most až v Plymouthu, zatímco dole pod námi na parkoviště přijíždí, i v této pustině, prázdné a zamlžené krajině, pojízdný zmrzlinář.

Je to jediné barevné v okolní zeleni, šedi, mrholení, větru a zapadajícím slunci. Atmosféra místa je ale něco, co zas tak všude zažít nejde - ještě by to chtělo trochu vzdáleného vytí. Koho asi? No přece Psa baskervillského, a bude to OK. I tak je to zajímavý vhled do krajiny starých Keltů, staré Anglie, na nejjihozápadnějším poloostrově Velké Británie.

Ervín Dostálek