Teď míříme ke skalním klášterům Meteora v Thesálii, nakonec nás čeká, prý, to nejlepší - výstup na horu řeckých bohů, sídlo samotného jejich šéfa, jímž je Zeus - na Olymp. Zatímco většina letních návštěvníků Řecka se sluní na plážích, využívajíce řecké pohostinnosti a sluníčka, naše výprava míří do hor a méně navštěvovaných oblastí s překrásnou přírodou. Kláštery Meteora v kraji Epiros, hornatém od obzoru k obzoru, se z toho vymykají, tam je plno stále. Ale nejdříve musíme ještě k jezeru Drákolimni I., když na dvojce a hoře Smolikas jsme už byli.

Turecké zalomené mosty (staletí to tu patřilo Osmanům) nás vedou na nocleh k obci Monodendri. Usínáme s vidinou zítřejší divoké akce k jezeru Drákolimni I. Tam ráno vyrážíme zprvu usměvaví (je vidět i na fotkách) neznačenou cestou, ale to se během dne rychle mění. Za pár hodin zjišťujeme, že jsme jaksi "mimo mapu" a bloudíme. Na mapě jsou totiž vrstevnice znázorněny po 200 metrech, ale co je ve skutečnosti mezi nimi, to na mapě není. Strašné díry, prohlubně a propasti a další údolí a kopce. Jsme jakoby ztraceni a to jdeme na dva dny tzv. "na těžko", se stany i s proviantem na zádech. Konečně se chytáme skutečnosti i na mapě znázorněné - pod horou Astraka u jezera. Čtyři z výpravy chybí. Jsou to botanici - ti sbírají kdejaký "plevel", suší ho ve starých novinách a zakládají do desek, pak do herbáře. U jezera jsme zatábořili, snad botanici dorazí. Spíme klidně pod hvězdnatou oblohou, ale do rána tu nejsou.

Legendární kapela Dunaj v úterý představí CD Za vodou v Národním domě v Ústí nad Labem.
Legenda Dunaj v úterý představí CD Za vodou v Národním domě v Ústí nad Labem

Nádhernou nedotčenou krajinou dorážíme do Malého Papiňáku, jak jsme si nazvali obec Mikro Papingo a čekáme na ztracence. Ti nemají číslo telefonu (chyba) na vedoucího expedice. Telefonují domů do Čech, tam blízcí zjišťují telefon dopravce, ten zas telefon řidiče v Řecku a tak se dovolají. Náhle volání, už prý jdou, stmívá se. S nastupující tmou „ztracenci“ přišli. V putyce zapadlé vesničky Pádhes bylo popito něco piv Stella Artois, druhý den je na programu jeskyně v centru města Perama. Pak kolem Ioanniny, metropole provincie Epifys, podél jezera, kde kdysi panoval i známý místodržitel Ali paša, do rázovitého městečka Metsovo. U jezera Pigon táboříme v lese, ale blíží se bouře. Ve stanu před půlnocí slyším jak "zahučaly bory, zahučaly lesy". Chytám se ve zlé předtuše konstrukce stanu, někteří volají "jdeme se schovat do autobusu", ale bouře tak jak přišla, zase po chvíli končí. Vše se uklidňuje.

Další den už v Thesálii se na obzoru objevuje město Kalambaka a za ním už ty pohádkové kláštery na vysokých kopcích. Někteří fotí už skrz okna autobusu jako šílení bizarní krajinu. A najednou jsou ty podivné skály s kláštery nahoře všude kolem nás. Největší z nich je klášter Vaarlam. Dříve nepřístupná místa na vrcholcích obřích skal byla několik staletí izolována od světa pod nimi a určená jen k modlitbám a rozjímání mnichů. Dnes jsou cílem tisíců turistů. Povznášející pohled na impozantnost strmých skalních velikánů vyvolává v návštěvnících smíšené pocity pokory a nicotnosti lidského bytí. Nenápadně se fotografujeme s mnichy, zkoušíme rumpál se závěsnou sítí, jíž se obyvatelé těchto klášterů dopravovali nahoru, ale spustit se dolů, to jsme si samozřejmě nedovolili. I detaily klášterů stojí za pozornost. Od lidových umělců kupuji překrásnou ikonu, která mi dodnes Meteoru připomíná.

Sportovní den mládeže s TAJV byl v Ústí nad Labem na Severní Terase.
Sportovní den mládeže s TAJV byl v Ústí nad Labem na Severní Terase

Na Olympské riviéře spíme pak další den za vedra přímo pod širákem na pláži u moře volně ve spacáku a brzy ráno vyrážíme přes městečko Litochoro na řeckou bájnou horu Olymp. Od chaty Prionia ve výšce 1100 m stoupáme k další turistické chatě a odtud už stezka vzhůru zhrubne. Několik hodin a jsme nahoře. Není to sice horolezecký výstup, ale občas nějaké ty chyty či kramle přijdou vhod. Olympos má několik vrcholů a tak se někteří spletou a vystoupí na ten vedlejší - Stefani (2907 m), ale hlavní voj míří správně a dostane se nejvýš - tedy na Mytikas (2917 m). Hlavní cíl zájezdu je splněn. Návrat dolů je už veselý. Zbývá navštívit ještě město slovanských věrozvěstů Cyrila (Konstantina) a Metoděje, Soluň (Thessaloniké) s mnoha kulturními památkami a krásnou věží, na niž se vydávají vstupenky se slovem grátis - tedy zadarmo. Překračujeme hranice Bulharska, vystoupáme na nejvyšší horu pohoří Pirin - Vichren, dříve prý sídlo pohanských bohů starých Slovanů v čele s Perunem.

Čeká nás i návštěva mimořádné památky, jíž je Rilský monastýr, který jako jediný ze slovanských klášterů s výtečným opevněním a obrovskou kulturní hodnotou, s knihovnou, cennými spisy, malbami s výjevy z bible a života světců, nebyl nikdy dobyt ani zničen Turky. Pak už se naše výprava řítí šílenou cestou domů s trajektem přes Dunaj, s úplatky celníkům, pohraničníkům, myčům aut, policii, všem. Do dneška bylo krásně, teď ale prší a tak spěcháme rychle tzv. domů k mámě. Vydařilo se to!

Ervín Dostálek