„S Tomášem Linkou jsem vedl rozhovory, dohromady jsem ho navštívil asi desetkrát. Každé setkání trvalo zhruba tři hodiny, vždy jsem při tom nechal Tomáše vzpomínat trochu jinak. Jednou jsme třeba probírali stará elpíčka a Tomáš vyprávěl o natáčení slavných hitů. Příště vzpomínal na jednotlivé kolegy a jindy jsme zase prohlíželi alba fotek ze zájezdů po Americe a po Austrálii. Tomáš tak měl možnost popisovat své zážitky z cest. Nahrávky s Tomášovým vyprávěním byly následně přepsány, trochu učesány a rozděleny do kapitol," říká Petr Mečíř.

Křest knihy se odehraje dnes večer na tradičním Vánočním saloonu Fešáků, který začíná v 19 hodin v divadelním sále ústeckého Domu kultury. Knihu si tu také můžete nechat od obou autorů podepsat, pořídíte ji tu za 299 korun.

A ještě pár slov o Petrovi Hrnčířovi, jak se sám vidí a zná: „Píši o country hudbě již 20 let, mou doménou je točení rozhovorů s americkými country hvězdami, které publikuji posluchačům na www.countryzone.net. Se skupinou Fešáci spolupracuji od roku 2007, kdy jsem tlumočil jejich opětovné shledání s legendárním Krisem Kristofferonem. Práce na životopisné knize Tomáše Linky trvala dva roky. Vyzpovídal jsem do ní i řadu dalších pamětníků, také Marko Čermáka, Roberta Mouchu či Karla Poláčka, dlouholetého kapelníka Fešáků.“

Ohlédnete-li se, jaký máte pocit z celé té zajímavé práce? Stálo to za to, i vzhledem k výsledku, užili jste si to oba?
Spolupráce na knize pro mě byla především ohromnou ctí. V dětství byl pro mě Tomáš Linka idol, když jsem jako dítě chodil začátkem 90. let na koncerty Greenhornů, ani ve snu by mě nenapadlo, že o čtvrt století později budeme spolu pracovat na jeho obsáhlé knižní autobiografii. Velmi zajímavé pro mě byla i setkávání s řadou dalších pamětníků, kteří též zalovili v paměti a doplnili nám některé již téměř zapomenuté historky. Za staré Greenhorny třeba pomohli s ohlížením Marko Čermák a Vladimír Štýbr, za Fešáky Karel Poláček nebo Robert Moucha.

Jak knihu vnímají fanoušci a pamětníci? Co je na tu baví nejvíc? Sám bych dal přednost časům, kdy vznikalo legendární album Ostrov Fešáků, které nám často doma hrálo z gramofonu…
Z hlediska historie české country mají lidé nejradši zlatou éru starých Greenhornů, roky 1970 – 1974. A pak slavné období Fešáků od roku 1974, přičemž Tomáš Linka byl jedním z hlavních aktérů obou legendárních sestav. Mám proto velkou radost z toho, že se nám podařilo dosud nejobsáhleji zpracovat tato dvě slavná období, a to navíc z pohledu jednoho z divácky nejoblíbenějších interpretů obou skupin.

Co vás při vzniku knihy překvapilo až zaskočilo?
Zajímavé bylo, že některé události, které se staly před 40 nebo 50 lety, jsou ve vzpomínkách pamětníků už trochu v mlze; každý si pamatuje trochu jiné detaily. U některých historek z Tomášova vyprávění jsem proto oslovil i jeho další bývalé kolegy, aby též zapátrali v paměti a pomohli nám určité události rekonstruovat. V některých případech šlo o téměř detektivní práci. Třeba při vzpomínání na návrat Fešáků ze zájezdu z Bulharska v hořícím letadle, když přistávali v Ruzyni a za strojem šlehaly plameny delší než samotné celé letadlo. Tak jsem vyzpovídal pět dosud žijících tehdejších členů Fešáků , kteří tenkrát seděli na palubě; každý do svého dramatického zážitku doplnit jiné podrobnosti a celé drama jsme tak mohli zaznamenat do knihy skutečně tak, jak se doopravdy stala.

Jako ročník 1983 jste vlastně časy normalizace přímo nezažil. Pak ale pro vás musí mít Tomášovo vzpomínání na nejrůznější zákazy od bolševiků až příchuť zakázaného ovoce, ne?
Je to přesně tak, jak říkáte. Velmi zajímavé pro mě bylo právě Tomášovo vyprávění o muzikantském životě za socialismu včetně veškerých povinných přehrávek, všudypřítomných cenzur písňových textů a dalších všemožných klacků, které tehdejší režim někdy až nelogicky házel umělcům pod nohy.

Prozradíte zajímavý, pozornosti hodný detail z knihy? Například jak vznikla píseň Paní má se má, velký hit Tomášův, který posléze i dal vaší knížce název?
Ale rád, proč ne? Na to téma mi Tomáš Linka prozradil: Písnička „Paní má se má“ vznikla v létě 1975 krátce po tom, co se narodila naše první dcera Bára. S Petrem Novotným jsme si tenkrát dali schůzku u nás doma, abychom otextovali „Rocky Mountain High“ od Johna Denvera. Sedíme tam tak v obýváku a vůbec nic nás nenapadalo. Má žena Dáša vedle nás žehlí pleny, protože papírové tehdy ještě nebyly a během šestinedělí se pleny musely prát i žehlit. My pořád nemohli na nic přijít a koukáme při tom na tu Dášu, kterou zrovna tak hezky osvětlovalo sluníčko skrz záclonu, a ona si tak poklidně žehlí, a říkám si, že je to docela idylka. Vypadala šťastně a spokojeně, měla krásné malé spokojené dítě, a tak mě prostě napadlo, že paní má se má. No a ten zbytek s krámkem s kořením a jasmínovým čajem se už pak napsal tak nějak sám. Víte, ono tenkrát ještě nebylo moc zvykem skládat písničky přesně podle originálů, tak jsme to s Petrem napsali podle pocitů, které jsme z té pěkné a úspěšné Denverovy písničky měli, a pak z dojmu při pohledu na mou manželku, jak si tam tak hezky žehlí, s chutí pracuje pro naši dceru. Paní má se má jsme pak začali hrát na každém představení a v roce 1980 ji i natočili na třetí fešáckou desku. Je to asi můj nejznámější hit, dneska s ním končím každý koncert.“

Jak vaši knihu vnímá kapelník Fešáků, jejich manažer i kytarista Antonín Kny?
Tonda Kny: Fešáky znám od roku 1968, když jsem jim ve Všemilech, jako šestiletý kluk, jezdil na kole pro pivo, takže jsem si většinu událostí z Tomášovy knížky dost živě pamatoval. I proto mě Tomáš a Petr požádali o pomoc a dali mi první pracovní verzi k opřipomínkování. No a já jim rád pomohl finální text dotáhnout až do úplného konce.

A nezeptat se na to samé ještě i Roberta Mouchy? To je nemožné!
Robert Moucha: Tomášovu knihu jsem přečetl doslova na jeden zátah. Rád jsem si tak znovu zavzpomínal na ty krásný časy, který jsme s ním a s Fešáky prožili na nekonečných koncertních šňůrách po Československu i ve světě.

Radek Strnad