Ale neposlechli jsme v tom, že jsme denně chodili na procházky alejí plnou krásných stromů a ptačích hlasů. Dokonce se tam objevila i černá veverka. Ta necvrlikala, zato se předváděla. To skončilo změnou počasí k horšímu, počasí se vždycky mění k horšímu. Možná jsme byli moc choulostiví na těch pár kapek s trochou větru a zimy.

Cožpak má milá, ta měla doma pořád kolem čeho pobíhat. Já jsem sem tam něco napsal, jinak jsem poslouchal rádio nebo koukal na televizi. Pravda, konal jsem zdravotní procházky po bytě, někdy víc než 200 kroků, ty mě uspokojovaly. Ale jednou jsem nemohl zapnout řemen u kalhot. Má milá sledovala tajemným úsměvem, jak se snažím vecpat do kalhot, pak mě uznale popleskala po břiše: „Hochu, vždyť ti všechno náramně chutná. Postavila mě na osobní váhu. Hrůza! Přibral jsem pět a půl kila. Kajícně jsem poprosil o menší porce a žádné ty její báječné moučníky.

Měl jsem se stravovat v tomto režimu asi šest neděl, a pak znovu na váhu! Sláva? Přibral jsem jen dvě kila. Zatracenej koronavirus!

Ladislav Muška