O bílých útesech mysu se zmiňuje i antický Homér. A umisťuje sem jeden ze vstupů do Hádovy říše - vchod do podsvětí, neboť již mnoho námořníků zde nalezlo svou smrt. Kdysi dávno zde stával Apollónův chrám a kolem r. 1200 př. n. l. se zde údajně konalo obětování bohům a duchům bouře. Též podle antických mýtů bohyně Afrodité zde byla první, která tu skočila do hlubin moře, aby zapomněla na milovaného Adónise, jehož smrt je navždy rozdělila. Odtud se také podle legendy pološílená největší antická básnířka Sapfó vrhla z výšky sedmdesáti metrů do moře, aby ukončila svou neopětovanou lásku ke krásnému Phaonovi.

Jde o nejjižnější místo řeckého ostrova Lefkáda, který leží při západní straně pevninské části Řecka, tajemný a krásný výběžek s majákem Cape Doukato, jindy zvaným Lefkatas, někdy i Sapfó. Nachází se v místech, kde se ostrov Lefkáda na jihu jakoby ztrácí v moři. Mys je známý i pod jmény Nira, "Kavos tis kyras", což znamená "mys paní", či Kavo Dukato. Od majáku je večer nádherný výhled na zapadající slunce a rovněž i na břehy blízkého Odysseova ostrova Ithaky a další velký ostrov Kefalónii. I my jsme si nádherné chvíle plně užili. Podívat se na jižní špici a bájný mys a zároveň i na blízkou světoznámou pláž Katsiki, nebylo ale vůbec jednoduché.

Lefkádě se říká i Ostrov zapomenutých pláží. Ale jakých! Nádherných! Mezi nimi kraluje Porto Katsiki pod vysokou bílou skálou, kdy se musí k vodě sestoupit po více než 200 schodech. Známá z plakátů cestovních kanceláří se každoročně umisťuje mezi nejlepšími plážemi světa. Ne velká, cca 300 m délky, výhodou je ale průzračně modrá barva mořské vody, ovlivněné místním prostředím. Atmosféru i vedlejších pláží zvyšuje kontrast vysokého pobřeží bílých vápencových skal s azurově modrým mořem. Ta je nezapomenutelná.

Hned po příjezdu na Lefkádu z letiště v Preveze stoupáme podél pobřeží vzhůru do kopců, dole nad mořem pod námi vidíme třepotající se desítky barevných plachet a padáčků kiteboardingstů, využívajících větru a mořských vln. Naší základnou je nevelké, ale na západním pobřeží největší středisko Agios Nikitas, nedávno vyhlášeno na ostrově za nejatraktivnější. Rozhodl klid malebné, původně rybářské vísky, zachovávající svůj ráz. Na druhé straně, na východě, leží nejprofláknutější a nejnavštěvovanější místo zdejší rekreace Nidri. Na dohled je ostrov Skorpios, bývalé sídlo a majetek miliardáře Onasise (má tu "zlatou" sochu na nábřeží), s památkou na jeho ženu Jackelinu, původně Kennedyovou, dnes místo jeho věčného odpočinku. Z Nidri vyplouvají velké výletní šífy s turisty z celého světa na okružní plavby kolem Lefkády i k dalším ostrovům. A tady začal náš zprvu nehezký, později ale nádherný, výlet s cílem podívat se od hladiny moře na již uvedené "třešničky na dortu", na mys Doukato a pláž Porto Katsiki. Průběh akce byl ale značně dramatický. Posuďte sami!

Po zakoupení vstupu od po pláži se potulujícího prodejce výletů na jeden ze čtyř šífů (Makedonia Palace, Ikaros, Nidri Star I. a II.), my na loď Ikaros, a s tím spojenou dopravu taxi do střediska Nidri., jsme nejen my nebyli v přístavišti vpuštěni na přeplněnou Ikaros a směrováni na vedle kotvící Makedonia. Je to prý jedno, všechny mají stejnou společnou trasu. Skutečnost ale byla jiná. Čtyři šífy vypluly, náš jako poslední. Tři před námi podél pobřeží, náš, středem zálivu s krásným výhledem na obě strany. Ale co to? V místě, kde záliv ústí do volného moře, rozčarování. Tři lodě zahýbají vpravo k mizející špici poloostrova, naše pluje rovně dál. Jak to? Proč? Tam nechceme, chceme k mysu a „za roh“ na Katsiki! Dochází k nervozitě, Češi, ale i Holanďané, Angličané a příslušníci dalších pronárodů se shlukují, nejdřív klidně a pak už divoce diskutují a u posádky a pak i u kapitána se dožadují dodržení plánu cesty na prospektu namalované. Plavčík vytahuje prospekt, jež nás k této plavbě navnadil, ale co nevidíme: na něm je na této lodi původní trasa nahrazena přelepkou, na níž obeplutí mysu chybí. Protesty nefungují, plujeme jinam. Na Odysseův ostrov Ithaka. Taky dobře, uvidíme alespoň Odyssea – tedy jeho sochu. Navíc i ostrov Kefalónie. Protesty marné - dvě hlavní atrakce, jež jsme chtěli vidět, špici ostrova Lefkáda ztrácející se v moři s majákem a pláž Katsiki, dnes neuvidíme.

Po návratu si stěžujeme u delegáta CK, jenž s námi nejel. A vyhrožujeme mu stížností u nadřízených. Nabízíme – stížnost nebude uplatněna, když vezme svoje služební auto a zaveze nás ke špici ostrova a na jedinečnou pláž po souši. To by jej i nás mohlo zachránit. Překvapivě souhlasí, že už tam tři roky nebyl. A tak nakonec jedeme pobřežní silničkou a skrz hory jeho služební Ford Fiestou. Vidíme řadu krásných pláží a na tu nejlepší - na pláž Porto Katsiki sestupujeme po desítkách schodů skrz bílé vápencové skály. Vidíme i naše „včerejší“ výletní lodě, z nichž s jednou z nich jsme měli sem jet, ale nejeli. Ty musí zakotvit pro malou hloubku moře u pobřeží kus od něj a cestující se na pláž pod bílou skálou nedostanou. My od auta se shora ano. Navíc zajíždíme na samotnou jižní špici, mys Doukato. Vystupujeme k majáku - tedy tam, kde našla smrt pološílená antická básnířka Sapfó a odkud kdysi dávno shazovali odsouzence na smrt. Nakonec se vše v dobré obrátilo. O fous. A bylo to nakonec rozhodně lepší než lodí, na níž jsme vlastně také pluli, ale nedopluli!

Ervín Dostálek