Ovšem, že mu tak dal šanci ukázat světu co v něm je. Odhalit, čím nám dělá radost, čím nás bolí a hladí, chladí, zraňuje. V jeho písních je stesk po mizícím/zmizelém, ostych vykřičet svou bolest do světa, ochota jejich křehkostí nezraňovat. Připomínat, jak to bylo pěkně i zlé, a nikdy nebude. Neomylně připomíná Petr balady česko-německé, jeho Ztracený svět mnozí docení. To platí už u úvodní teskné balady Siřem. Její postavy? Zámek, kočka, Doktor Kafka i já. Johanngeorgenstadt je věnován zapomenutým, kteří v zdevastovaném pohraničím saském městečku nechali svá nejlepší léta při marné těžbě uranové rudy, určené pro sovětskou jadernou bombu.
Proč Dušičky? Jsou to Křížky u silnic tam, kde duše odešly z tohoto světa. Někdo tam večer rozsvěcí svíčky. Oči Viléma Pellyho připomínají, že Police nad Metují se chtěla stát českými Lurdami. Zdejší Bernardetou je Kristina Ringlová. Město zbohatlé přílivem poutníků konečně postaví svoje továrny. Kupte si salám Poličan, stavebnici Merkur a zapomeňte.
Petr Linhart má na albu Nezvěstní jedenáct nových písní. Jsou tradičně inspirované krajinou a zajímavými příběhy jejích obyvatel. Provede nás tak Kafkovou Siřemí a dovede až k poslední stopě v bílé pláni i k otázce, která se logicky vine celým albem: Kam že odcházejí naši drazí nezvěstní? Petra na albu doprovázejí Josef Štěpánek, Jan Steinsdörfer, Jan Lstibůrek a také Martin Novák. Ve třech křehkých písních tu hostuje zpěvačka Marie Puttnerová. Obal s využitím fotografií Pavla Büchlera navrhli Karel Haloun a Luděk Kubík.
Deska je nyní k mání v e-shopu nakladatelství Galén, v digitální podobě pak také na supraphonline.cz.
Radek Strnad
