Hlavní osobou je Martínek, tří a půlletý chlapeček sršící energií. Okamžitě se doslova zmocní celého bytu, propátrá jej a za chvíli je v něm doma. Náhle se vrátí do obývacího pokoje, vyskočí k mamině sedící na pohovce, přitulí se k ní celým tělíčkem a v této poloze setrvá kupodivu dlouho.

V duchu chválím maminky, které cestují s nemluvňátkem zavinutým na hrudi. Dvě srdce bijí pospolu a matka předává dítku své city. Že by Martínek potřeboval toto souznění s matku i ve věku, kdy ho začínají zajímat mašiny, s kterými pracuje jeho tatínek, fachman od stavařské profese. Maminka, krásná mladá dáma, vyučuje češtinu a angličtinu, tím víc překvapí vývoj situace.

Cestou ze školy se stavila v knihovně a pak pro Martínka ve školce. Měl chuť dovádět a co teprve doma. Neměla moc čas ho hlídat, s tím vlastně počítala.

„Podívej, Martínku, přinesla jsem ti knížku. Jsou to pohádky o mašinkách a je v ní mnoho krásných obrázků“. Chlapec s jásotem popadl knížku a uklidil se do svého pokojíčku. Posadil se na koberec a byl podezřele zticha. Za chvíli nahlédla z kuchyně, zjistila s hrůzou, že si energicky čmárá v knížce pastelkou.

„Ale Martínku, co to děláš? Teď jsi tu krásnou knížku zničil. Byla z knihovny a půjdeš ji vrátit, ale musíš ji zaplatit.“

Hošík přijal to poselství, které ho posouvalo o krůček dál směrem k lidské odpovědnosti. Přinesl kasičku, kam si ukládal mince - pěti, deseti a dvacetikoruny, které dostával od rodičů i prarodičů.

„Tak tedy jdeme,“ řekl docela vážně.

 Ladislav Muška

---------------------

Ladislav Muška se narodil roku 1928 v Semilech, tři metry od pstruhové říčky Olešky. Žije a působí roky v Ústí nad Labem, několik let byl předsedou Severočeského klubu spisovatelů, nadšený rybář, autor více než tří desítek knih, řady detektivních povídek, pohádek, aforismů. Byl pěvcem ústecké opery, zpíval roky na pohřbech v místním krematoriu na Střekově.