Spolu ti dva zažili víc hraní, i koncert v legendární pražské Balbínce. Ústí nad Labem už Fousáče ze Žáby zná, leč tyto dva muzikanty Žába spolu zažije prvně, stejně tak i Teplice.

„Praha byla skvělá, jako všude, kde s Fousáčem jsme. Perfektní. Krásná atmosféra, milí lidé, navíc Balbínka má úžasný Genius loci. Je to taková muzikantská Mekka,“ pochvaluje si Marie.

Předloni v srpnu dostala „vnuknutí“, že by měla zpívat písně s praxí Mindfulness, jehož je lektorkou. „Od té doby se strhl kolotoč, jaký jsem si nikdy nedovedla představit. Že budu psát písně. Že je budu hrát. A že je lidi budou chtít znovu a znovu poslouchat. A proto, když jsem po roce a kousek vkročila do Balbínky, bylo to fakt velký. Všude ty plakáty pánů jako Kryl, Havel, Hlas, Hutka…a teď já? Bylo to krásný, dojemný, vtipný i velký zároveň, teď už jen Lucerna a pak Strahov,“ směje se Marie, mladá maminka plná empatie, radosti i citu. „ A publikum? Člověk by řekl, že to z Balbínky je vybrané, „poetické“… Na nás chodí to “naše”. Krásné ženy v sukních, občas s nimi jejich muži. Takže na tuhle otázku byste se měl spíš zeptat pana Balbína a Rosti z poza baru. Myslím, že „tohle“ tam ještě neměli, soudě podle jejich výrazů a pohledů.“

Je vaše spolupráce s Fousáčem „osudová“, či se to tak prostě sešlo?
„Co znamená osudová? Prostě je…a je to prima. Ať je to jak chce, osud i jen sešlo. Jsem za toto propojení ráda.“

A co se bude v ústecké Čajovně U vysmátý žáby hrát? Je to vaše poprvé?
„Ano, je. Koncertuji od června 2021, takže jsem zase na tolika místech nebyla. A těším se na každé jedno místo. Je to jako cestovat do cizích zemí. A co zahraju? No mé písně, přeci. Nikdy si nepřipravuji, co budu hrát. Nechávám to přicházet. Nemám playlist, ani seznam písní. Prostě co přijde… podle atmosféry, mého rozpoložení, složení publika… Jedna má kamarádka, která vaří vždy, když po ní někdo chce recept, říká: No, a to si mě zavolá koriandr, tak ho tam dám. Já to mám s písněmi stejně.“

Právě točíte druhou desku, řeknete o ní víc? Kdo ji produkuje, kde vzniká, kterou píseň z ní bude klip, které zazní v Žábě i v Teplicích?
„Moje první deska se jmenuje „Pusť to po vodě“ a natočil jí, stejně jako natáčí tuto druhou, hudebník Yarda Helešic, který hrál ve skupině Support Lesbiens. Vzniká ve studiu v Praze na Barrandově, osvědčilo se už minule, je tam pěkná atmosféra. Jinak je to opět můj samonáklad, nejsem pod žádnou agenturou a právě na vznik druhé desky jede posluchačská podpůrná crowdfundingová kampaň na webu Donio. První album jsem vydala na přelomu května a června 2021 a už se ho prodalo přes 1000 kusů. Má nádherné ohlasy a jako jediné negativum, které na něm posluchači vidí, je to, že je krátké. A tak jsem se pustila do druhého, bude se jmenovat Domů. Jsou na něj připraveny velmi silné písně, i pár vtipných. Z těch silných bych vypíchla píseň „Jedinečná“, tou zakončuji každý koncert… A z těch vtipných píseň „Ezotariánka“, ke které plánuji animovaný klip.“

Komu svěříte obal a role hosta/hostů, pozvete na CD i Fousáče?
„Obal bude malovat úžasná žena Lucka Martišková z Lumart Design, ta malovala i přebal první desky. Obal bude volným pokračováním „Pusť to po vodě“ - a víc už teď neprozradím. Ohledně hostů na CD bych ráda zůstala ještě chvíli tajemná.“

Co vás k psaní inspiruje? Přebíráte i jiné texty, něčí básně?
„Moje písničkářské motto je: Co žiju zpívám, co zpívám žiju. A tak to je. Prostě všechny písně jsou psané na základě nějakého prožitku. Většinou chodí samy, rovnou se základem muziky, melodie… Všechny mé písně jsou autorské (krom písně „Děkovat se dá“ z prvního CD, kde je autorem můj kamarád Radek Pilmaier, který ji se mnou i nazpíval a dělal k ní klip. Od lidí dostávám vazby, že právě proto, že jsou písně na základě životních prožitků, jsou tak hluboké i chytlavé, ač když jsou vlastně úplně jednoduché. Ale není právě o tom ten život?“

Je pro vás čeština důležitá, užíváte si její hravost a ohebnost? Či byste zazpívala i anglicky, francouzsky, slovensky, německy?
„Češtinu miluju, ráda si s ní hraju. Ještě větší borec ve slovních hrátkách je můj manžel Pavel. Nedovedu si zatím představit, že bych zpívala jiným jazykem. Možná proto, že mluvím jen anglicky a to ještě ne úplně dobře. Mám písně hodně spojené s celkovým prožitkem. Textu tedy musím rozumět, proto se držím češtiny.“

Máte dvě děti, manžel vás na koncertech doprovází na bicí, máte i kočku a psa - voříška. Jak moc je vám těch pět osobností zdrojem inspirace a zábavy i náročné práce?
„Já si říkám šťastná lenoška. Jsem od podstaty trošku pohodlná, tak si nějakou náročnou práci kolem rodiny nepřipouštím. Nejsem praštěná pořádkem, nebazíruju na dokonalém úklidu, na pucích na kalhotech, nosí se to vůbec ještě?, či komínkách ve skříni. Zato miluju, když se sejdeme u společného oběda, podáme si ruce a poděkujeme si za dary, kterých se nám dostává. Ano, spousta písní je inspirovaná členy domácnosti. Píseň Puberta, píseň Na vodítku, Síla muže, jemnost ženy, Ty sis nepřidal a další a další…

Fousáč prozradil, že se na koncertech v povídání věnujete i ženským tématům. Poučíte publikum mužské i ženské o menstruačních kalíšcích, nutnosti správné výchovy dětí, lásce k přírodě, menstruačních kalhotkách, dozvíme se víc o veganství, přijde na řadu feminismus, covid, poradíte nějaký recept? Či jsem touto otázkou vše moc zjednodušil až shodil?
Tak to každopádně, i s názornou ukázkou. Mám partnerskou smlouvu s výrobci kalíšků a menstruačních kalhotek, takže vždy je podmínkou, aby na koncert přišla alespoň jedna menstruující žena, na které budu moci předvést tyto produkty. Člověk musí spojit muziku i s výdělkem, že ano… No nic, to byl takovej fórek… Jsem žena a tak jsou mi ženská témata bližší. Ale takové detaily opravdu neprobíráme. I když se má kapela, když hrajeme s flétnou, bicími i basou jmenuje PMS a jedna z mých písní má název Cyklická žena, tak do takové hloubky nechodíme. To si nechávám spíš na ženské kruhy, které vedu.“

Mimochodem, „díky covidu“ Fousáč dělá, to co dělá. Hraje na tahací harmoniku a zpívá, i to vás spojuje?„Ano, to ano. I na mě to v covidu přišlo. Na kytaru sice hraji od svých 14 let (jsem samouk), ale písně jsem začala psát právě až v covidu.“

Na kterou svou píseň jste nejvíc pyšná, publikum ji miluje?
„Každá má píseň nese nějakou zprávu a často bývám překvapena, jak na nějakou tutovku někde nikdo nezareaguje a naopak je dostane ta, o které jsem si myslela, že se nebude líbit. A tak své písně prostě už nesoudím, nehodnotím, ani jim nedělám žebříček. Sorry, no.“

A ještě pár vět o „Fousáčovi“ neboli Pavlovi Tůmovi: Jeho první album Mým vesničanům, které loni vyšlo u lounského labelu Guerilla Records péčí Vladimíra „Lábuse“ Drápala, už má v distribuci Supraphonský label Supraphononline.cz jako MP3, flac i na CD. Další novinkou u odvázaného harmonikáře Fousáče je fakt, že pomalu začíná točit druhé album opět ve spolupráci s producentem Danem Frimlem v The Bam Studio. Některé z jeho novinek zazní i v pátek v ústecké Žábě a v kavárně Zahradního domu v Teplicích.

Radek Strnad