Stovky černých lysek doplňovaly barevné kachny, rackové a labutě. Plovoucí ostrůvky obsadili kormoráni. Po asfaltovém okruhu se proháněli cyklisté, konkurenci jim dělali běžci a borci na kolečkových bruslích. Vysoké teplárenské komíny pyšně ukazovaly cestu pejskařům, na parkovišti nad zdymadlem stálo třicet osobních vozidel, další přijížděla. Oči náhodných pozorovatelů se zaměřily na mladého muže, který zrovna opouštěl ledovou koupel.
"V týdnu sem několikrát zajedu ze Severní Terasy, s kamarádem, někdy sám. Dnes má voda dva stupně, zatím tam vydržím pouze tři minuty, nic se nesmí přehánět, ale jsou tu jiní borci, celé skupiny. Vidíte, nohy mám červené, ale je to fajn. Nyní se osuším, převléknu a ještě se proběhnu. Já jsem začal v loňském roce. Samozřejmě musíte postupně, doma pod sprchou, potom v terénu. Odborníci doporučují vždy ve dvojici. Já dost sportuji, běhám, kolo, plavání, míčové hry. Otužování je vlastně forma terapie, mně pomáhá," svěřoval se Michal Friml.
Po chvilce zmizel v zatáčce a k betonovému bloku přišla mladá dvojice zřejmě se stejným úmyslem. Natáhl jsem si kulicha, upravil šálu a raději se nekoukal na jejich první kroky směřující k vodě. Já bych to nepřežil! Nevím, jak dlouho ještě zima potrvá, předpokládám, že na Miladě se letos bruslit nebude, ale otužilců je stále víc.
Miroslav Vlach
