Milena Černá (1942 – 2021) roky léčila na Dermatovenerologické klinice Fakulty všeobecného lékařství UK v Praze. Mezi její přátele patřila Olga Havlová, Dana Němcová i další osobnosti disentu, které mimo jiné ošetřovala za normalizace. Ne náhodou dostala přezdívku „lékařka chartistů“. Po listopadové revoluci byla zvolena do zastupitelstva hlavního města Prahy jako předsedkyně sociální komise. Vahou své osobnosti se zasloužila o oblast sociální i zdravotní, vzdělávací, podporu a ochranu lidských práv. Podílela se na založení Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, jehož úkolem je podporovat neziskové organizace v oblasti zdravotní i sociální, ředitelkou této proslulé nadace byla bezmála 20 let. Knižní bilanční rozhovor dokumentaristky Moniky Hodáčové „Dobří lidé drží svět“ opisuje obdivuhodný životní oblouk Mileny Černé od jejího dětství a studia přes lékařskou pracovní kariéru ke vzpomínkám na situace i osobnosti, které ovlivnily její život.

Kapitoly knihy ukazují, jak lékařka vnímala život a okolní pestrý i složitý svět. Titul z Galéna tvoří kapitoly Mne osvobodili Američané, Milosrdenství Boží, Budu chudou lékařkou, To je dobré pro duši, Výbuch? Ne, požár!, Myslím, že ve Výboru bys to měla lepší, Já že neznám nic než práci?, Čas není nekonečný, člověk není nesmrtelný, Můj malý barvitý svět i Stručný životopis Mileny Černé…

Ukázka z knihy…
Demokracie je křehký systém, stále ohrožený působením lidí, kteří relativizují dobro a zlo. Demokracie, rovnost práv pro každého, nemůže fungovat bez podpory občanské společnosti. To se ale některým nehodí. Má-li demokracie trvat, potřebuje čas i zkušenosti. Václav Havel se uvedl ve známost heslem „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ a pro mne je opravdu těžké pochopit, proč se lidé o pár let později vzpírají dát přednost pravdě a lásce před lží a nenávistí. Myslím, že pojem „zázrak“ prodělal v češtině určitý vývoj. Podobně jako pojem „geniální“ bývá často nadužíván. Já třeba za zázrak považuji každý proces hojení. Dřív, než jsem začala studovat medicínu, mě udivovalo, že se zahojí rány i u velmi starých osob. Člověk by řekl, že u dětí i mladších osob je to přirozené, ale u starších by mohly být ty procesy brzděné či vyhaslé. A přece to není pravda. Lékaře to staví do pozice pomocníka, který provede jisté výkony; zbytek obstará zázrak hojení, je v tom cosi božského. Nerada bych se dopustila nejapného zjednodušení otázek zdraví i nemoci, dědičnosti, imunity a tak dál, ale jsem přesvědčená, že v lidském těle je ukryta úžasná schopnost regenerace.

Autorky knihy:
MUDr. Milena Černá (1942 – 2021). Lékařka, která stála u zrodu občanské společnosti jako dlouholetá ředitelka Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, později předsedkyně její správní rady. Vystudovala Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze a většinu své lékařské praxe působila jako sekundární lékařka a odborná asistentka ve Všeobecné fakultní nemocnici Praha 2. Do povědomí veřejnosti se dostala i jako „lékařka chartistů“. Po sametové revoluci se aktivně podílela na reformách v sociální a zdravotně sociální oblasti. Přes 20 let byla lékařkou i odbornou zástupkyní v nestátním zařízení Rozkoš bez rizika. Stala se spoluzakladatelkou i první ředitelkou Fóra dárců, byla předsedkyní české pobočky Evropské sítě proti chudobě. Zemřela ve věku 79 let. Ač její studentská léta poznamenal duch 50. let, na jejím charakteru se to neprojevilo. Zvažovala také divadelní kariéru.

Monika Hodáčová (1965). Lektorka a dokumentaristka. Studovala pedagogickou fakultu UK, absolvovala psychoterapeutický výcvik rodinné terapie a doplňující studium aplikované psychologie na filozofické fakultě UK. Pracovala jako učitelka a rodinná terapeutka. V současné době se věnuje dokumentování příběhů pro Paměť národa, lektorování kurzů tvůrčího psaní a v neposlední řadě psaní samotnému. Je autorkou knihy z oblasti osobního rozvoje Ještě můžu vzlétnout, publikuje povídky a populárně naučné články.

Radek Strnad