A musím uznat, že hned tak se asi opakovat nebude. Je to právě 50 let, kdy československá házená slavila úspěch na Olympijských hrách v Mnichově v roce 1972, poznamenané útokem palestinského teroristického komanda na výpravu izraelských sportovců, z nichž několik při osvobozovací akci zahynulo. Házenkáři naší republiky zde na OH vybojovali stříbrné olympijské medaile.

A na tomto obrovském úspěchu se podílel i Ústečák, Bedřich (pro házenkáře a známé – Beďar) Ciner. Ten začínal i končil s aktivní házenou v Ústí nad Labem, v týmu tehdejší Chemičky, pak odešel pracovat na hornické Karvinsko a hlavně hrát za zdejší Baník Karviná, s nímž se stal i mistrem republiky a byl nominován do československého „nároďáku“. A s ním pak získal titul mistrů světa právě před pětapadesáti lety ve švédském Västeras – to bylo slávy! Později se vrátil na český sever, hrál i v Lovosicích a zakončil hráčskou kariéru tam, co začínal, v Chemičce v Ústí nad Labem. Pamatuji, když jsem byl také účastníkem, na jeden z cca sedmi sportovních výjezdů do Francie, když v městě Villfranche u Paříže vlál před halou obrovský nápis: Přijíždí tým Chemika Ústí (dodávám: z „rudého Východu zpoza „železné opony“) s „tres internationales“ (třemi mistry světa – tedy byli jen dva – právě Bedřich Ciner a brankář ing. František Arnošt, někdejší ředitel novoborského Crystalexu) – to bylo tenkrát slávy, to jsme házenou Francouze (později mnohonásobné olympijské vítěze a mistry světa) házenou ještě učili.

Projekt Ústí nad Mrakem ve hře Minecraft představil největší novinky letošního roku.
Projekt Ústí nad Mrakem ve hře Minecraft představil největší novinky roku

Jelikož se pohybuji v házenkářském hnutí na krajské i celostátní úrovni už léta, vzpomněli si na mne tento týden v Praze ve svazu při zajišťování účasti stříbrných olympioniků z r. 1972, když nemohli sehnat dva z nich, Radu a právě Bedřicha Cinera. Pomohl jsem, dal kontakt, a pamatuji se ještě, jak mne překvapilo, že jeden z chlapců z okolí bydliště výše jmenovaného, asi také sportovec, pravil: „ Ano, to já ho znám a vím, že v naší ulici bydlí mistr světa a reprezentant olympionik“. I když z doby před půlstoletím. Vzpomínám si, jak mi Beďar vyprávěl o těchto největších úspěších historie házené u nás: „Na MS jsme spali ve švédském Västeras přímo u přístavu, furt tam troubily a houkaly nějaké lodě, co přistávaly a odplouvaly, takže jsme se moc nevyspali. Nejeli jsme tam v úplně optimální sestavě, někteří zranění chyběli. Ale dařilo se, trenér Beďar König nás dovedl až ke zlatu. Byli jsme dobrá parta. V jednotlivých zápasech jsme vyhrávali a nakonec se dostali až do finále. Tam jsme se střetli s Dánskem po dramatickém zápase, ve kterém všichni fandili Dánům. Vždyť jejich fanoušci z Dánska připluli trajektem jen kousek přes moře. S Dány jsme vyhráli ve finále 14:11 a na krk nám pověsili zlaté medaile mistrů světa, to bylo nádherné. Podařilo se mi i vstřelit i jednu z branek. Dosáhli jsme tak na světový titul, což už se žádnému jinému našemu celku nikdy zatím nepodařilo. A o pět let později jsme málem dosáhli na olympijské zlato. Málem, nakonec z toho byly krásné stříbrné medaile z OH, ale ty události kolem, které tam proběhly, se nás také dotkly.“

Ervín Dostálek

Hlavní nádraží Ústí nad Labem a jeho okolí.
FOTO: Hlavák v Ústí tehdy a dnes. Nádraží funguje v novém skoro 10 let