Nedávno jsem jel s kamarádem do Tisé, v kopci nad Libouchcem nás obklíčila smečka kožených motorkářů, protijedoucí dodávka musela do pole, aby nedošlo k nejhoršímu. Silné motory zaburácely a zmizely za zatáčkou. Kamarád za volantem se smál, klídek, to nic nebylo! Po chvilce přidal filmovou scénu. Před měsícem se vracel z Prahy, je ještě v pracovním procesu, do důchodu mu chybí dva roky.

Nechoďte kolem muzea se sklopenou hlavou. Vstupte dovnitř, budete překvapeni.
Nechoďte kolem muzea se sklopenou hlavou. Vstupte dovnitř, budete překvapeni

V dálce už viděl ty naše kopečky, když se na něj nalepil luxusní sporťák s několika mladíky. Řidič blikal, spolujezdec ukazoval rukou, aby zastavil. Přidal plyn a snažil se ujet. Auto ho po chvilce dojelo a scéna se opakovala. Kluci se dobře bavili, on se modlil, aby nejelo něco v protisměru. Po třetí neúspěšné výzvě přidali huronský řev a odbočili. Když jsem se ho ptal, zda to ohlásil na policii, mávl rukou. Co bych jim tam říkal. V tom zmatku jsem se nekoukal na číslo, byl jsem rád, že jsem to udržel na silnici. Nevím, jestli to byl mercedes, nebo BMW. Úplně mi vypnul mozek. Pod stromeček chci autokameru. 

Miroslav Vlach