V úterý 7. září stál u popraviště muž s malířskou paletou a studoval světlo nad střechami hospodářských budov. Přijel na Střekov z Lysé nad Labem, jmenuje se Jaroslav Mokrý, v sobotu 11. září kolem čtvrté odpoledne zahájí vernisáž své výstavy obrazů.

„Přivezl jsem do Ústí čtyřicet svých obrazů, převážně jsou to olejomalby. Auto nemám, řidičák jsem zahodil, dlouho jsem pracoval na dráze, tak jezdím všude vlakem,“ prohlásil na úvod svého vyprávění.

„V roce 1973 jsem namaloval první obraz olejem, někde ho mám doma. Ten je neprodejný! Na vojně jsem byl v Písku, tam jsem zjistil, že tam bydlel akademický malíř Fr. R. Dragoun, žák Maxe Švabinského. Drze jsem ho vyhledal a požádal jej o ohodnocení mých kreseb. K mému překvapení mne nevyhodil, naopak se stal na dlouhých třicet let mým učitelem. Maminka mi jednou řekla, abych si na památku koupil jeho obraz. Víte, jak to dopadlo? Starý pán se šibalský usmál a nabídl mi výměnu, kus za kus. Mám doma jeho autoportrét, on si také vybral jeden obrázek z mé sbírky,“ tvrdil vypravěč.

„Miluji českou krajinku, staré chalupy, louky, torza hradů na kopcích. Někde tu bude i Hrad Střekov, maloval jsem v Zubrnicích, samozřejmě jsem nemohl zapomenout na zámeckou zahradu v Lysé nad Labem. Ostatně všechno se dozvíte na vernisáži,“ prohlásil tiše člen Sdružení výtvarníků ČR Jaroslav Mokrý a pomalu se vrátil k popravišti k rozdělané práci. Moc zajímavý chlápek.

Jedenáctého zahajuje výstavu v Ústí nad Labem, čtrnáctého další v Lysé nad Labem. Umělecký sen nemá, chtěl by malovat, dokud udrží štětec v ruce. Zajděte na Střekov, třeba ho potkáte s paletou v ruce. 

Miroslav Vlach