„Byla to náhoda. Všichni běžně doprovázíme Vláďu Mertu, ale když jednou nemohl, zahráli jsme bez něj. A zjistili, že to baví nás i diváky," vzpomíná kapelník Fencl. „Už jsme měli na dvacet koncertů, skoro všude plno. Necháváme se unést ke klasice od Beatles po Dvořáka, improvizujeme. A protože je rytmus důležitý, na perkuse hostuje kamarád Míša Hnátek," dodává.

Album naplňuje svůj podtitul "barevně a živě". A repertoár CD? Uhrančivé irské balady Barryho z Anglie, Fenclovy autorské věci pro Hromosvod, instrumentálky. A co koření ukázky ze stěžejních působišť Jana Hrubého: Mišíkova Variace na renesanční téma, Prokopovo Blues o spolykaných slovech plus Mertův Astrolog; divoká osmiminutová verze bez zpěvu s odbočkami kam se jen muzikantům zachce.

„To CD je zkouška, v muzikantské hantýrce trestný poslech, jak nám to zní živě," tvrdí houslista Jan Hrubý (72). „V tomhle složení nejsme dlouho, tak volíme dost převzatých skladeb. Až na pár písní Ondry jsou to tradicionály, mohu-li ten termín vztáhnout i na dvě písně kapel Framus 5 či ETC…"

Barevný koncert z překvapení i nestárnoucích písní provází tahy smyčce nezmara Hrubého; ač sedmdesátník, na pódiu je pořád tak trochu kluk. Ostatně, je to „nejmladší" z Honzových hudebních působišť.
"Nikdy jsme neměli zkoušku, to je jako s Vláďou Mertou. Když jsme spolu hráli prvně, ani playlist… sedneme na pódium, necháme se nést, pinkáme si témata, hrajeme, co nás zrovna napadne," komentuje kapelník Ondřej Fencl svobodomyslnou podstatu hudebního projektu.

„Do budoucna bych s touhle partou měl studiovou desku, která vzejde z naší autorské dílny," je si jist Jan Hrubý.
Foto přebal alba vytvořila Magdalena Lindaurová, mix i mastering ve svém domácím studiu u Nymburka dělal Vít Beneš (ex-Nerez, Švihadlo, United Flavour…)

Radek Strnad