Devítilet kluk Buddy (Jude Hill) má pocit, že mu patří celý svět, který se ale aktuálně omezuje na ulice jeho rodného města Belfastu. Tady prožívá pravá klukovská dobrodružství i první lásku (či spíš se o ni zatím jen neohrabaně snaží). Potřebuje-li radit, může se obrátit na svou babičku i dědou (hrají je Judi Dench a Ciarán Hinds), zato když potřebuje ošetřit odřené koleno či obejmout, má na to svou milující maminku (Caitriona Balfe). Jeho otec (Jamie Dornan) je tu především proto, aby měl Buddy ke komu vzhlížet. Přehledný, bezpečný a celkem srozumitelný svět konce 60. let minulého století však začnou narušovat sociální i náboženské konflikty, valící se Belfastem a nevyhnutelně zavítají i do jejich ulice. Hrdinové i zlosynové, na které si Buddy a jeho kamarádi do té doby jen hráli, jsou najednou všude kolem. Ale je tu i dost důležitá otázka, na které už bude záleží čím dál víc: Kam v tom proměněném světě bude patřit právě Buddyho rodina?

| Video: Youtube

„Zdraví je asi to nejlepší, co si kdo může přát pod vánoční stromeček.“ Ono přirovnat Belfast k našim Pelíškům asi není úplně správné, ale mě se to tak docela líbí a řekl bych, že až tak od pravdy nejsem. Jen mi trochu chybělo retro srovnání tehdejšího Belfastu se současným. Tak třeba srovnání se zestárlým hrdinou, který se vrací po letech. No zní to až pateticky, ale to je mi fuk. A třeba mi trochu chybí, tedy vedle vypravěče mimo záběr, i zúčtování se zlem, se kterým se rodina potkala, ač chápu, že to není lehké, svět není jen černobílý. Asi to nemohlo končit tak, že by Jamie Dornan pozbíjel všechny parchanty a v Belfastu byl zase mír. Ovšem Caitriona Balfe i Dornan ukazují jedny z nejhezčích výkonů, které jsem za poslední roky v anglicky mluvícím filmu viděl. I když je jasné, že za to vděčím perfektně napsaným rolím, které dostali do rukou od Branagha co režiséra, scenáristy i schopného producenta.

Třetí nejlepší film roku 2021 (po Posledním souboji a Spideym). A já nějak nechápu, co se na něm lidem nelíbí. Belfast totiž má srdce. Je to krásná stylová dobovka s neopakovatelnou atmosférou, má skvělou kameru, fantastický soundtrack s původní hudbou Van Morissona umí být vtipný, je nádherný, dojemný i něžný, ale zároveň také nehezký a drsný. To téma, o kterém pojednává, totiž opravdu veselé není, ale to podání je prostě úžasné. Kenneth Branagh do toho ze svého režijního umu dal opravdu vše, i herci jsou skvělí - Judi Dench (babička hlavního hrdiny) je vyloženě báječná a úžasný nový objev Jude Hill vyloženě boží. Takový krásně typický svěrákovský film, jen je to drama. Už dlouho jsem nelitoval, že je nějaký film tak krátký, a Belfast je zároveň dlouhý úplně akorát. 95%.

A ještě dva další divácké úhly pohledu, víc než jasné u filmu, který dostal od diváků milosrdných 66 % na ČSFD.cz a jinde ve světě jen něco málo přes 70 %: Milý, umělecký, mírotvorný film. Má i kapánek něco navíc, osvěžující pohled dítěte. Oceňuji, že téma nebylo pojato násilně, hystericky, k čemuž by mohl svádět. Oscara (když už vyhrál v Torontu) bych mu z letošního chabého výběru přála úplně nejvíc, Belfast je Branaghova odpověď na Cuarónovu Romu i irská odpověď na Pelíšky. Tentokrát ale ve sluníčkovém, dětsky naivním pohledu, zábavném, úsměvném provedení. A opět navzdory osudu s hudbou Van Morrisona, perfektně zakomponovanou do děje. S plejádou herců v čele s malým talentovaným Jude Hillem, kterému tak báječně sekundovala - a nejspíš se tak i s filmem rozloučila – skvělá sedmaosmdesátiletá dáma Judi Dench. Jistě, dobře ji známe z jednoho z posledních Bondů…

Radek Strnad