Úterní zdravotní procházka vedla na Střížák, chtěl jsem prozkoumat led na rybníčku u hospůdky Pohoda. Do standardní výbavy jsem přidal běžkařské hůlky a udělal jsem dobře. Manželka hlásila nenápadnou bolest v koleni, moje operovaná kyčel nabádala k ostražitosti. První pád jsem zaznamenal na rozcestí, další v lese. Pod sněhovou pokrývkou byly zákeřné ledové plotny. 

Podle čerstvých stop to vypadalo na tajný závod psovodů. Za hodinu jsme potkali svalnatého dobrmana, jezevčíka ve svetru, dva vlčáky na dlouhatánském vodítku, buldoka se svítícím obojkem a huňatého chodského psa, kterého hlasitě ovládala slečna Veronika. Sílu ledu na rybníčku jsem nezkoumal, je tam málo vody, žádné stopy po bruslích jsem neodhalil. Zpáteční cesta vedla kolem vodojemu, kousek dál je nový myslivecký posed, pod ním stará lavička. V létě jsem ji fotil, tak jsem tam zašel. Na opěradle je nový vzkaz od Martina, který stále miluje Valentýnu. Proč ne, je to určitě milá holka.  

Potom se šlo po silnici kolem kostela sv. Mikuláše ve Všebořicích, tam už žádný pád nehrozil. Okruh měřil tak pět kilometrů. Nevadila mi sněžná mlha, mokrý foťák a pády na ledu. Šokoval mě odložený nábytek hned na okraji lesa. Nechápu to. Veřejná skládka není daleko, svou objemného odpadu nabízí město už několik let. 

Miroslav Vlach