Krátká dokumentační akce směřovala na Střížovický vrch (342 m.n.m.), abych zjistil, jak to vypadá v lese. Roušku jsem si nebral, ale dezinfekční ubrousky jsme použili několikrát. Během cesty jsme potkali pouze jednoho pána se psem a dva mladíky v teplácích.

Doprovod mi dělala manželka, cílem byl malý rybník, který letos vůbec nezamrzl. Výchozím bodem bylo parkoviště u Lidlu. Zdravotní procházka vedla kolem tenisových kurtů do kopce, u zarostlého starého schodiště se stáčela vpravo. Polámaných stromů tam bylo mnoho, na jednom místě jsem napočítal deset čerstvých pařezů. Podle letokruhů tam bylo i několik pamětníků doby, kdy ve Všebořicích stál funkční pivovar (zrušen byl v roce 1935).

Velké hromady větví naznačovaly, že se v lese už delší dobu pracuje, stopy po divočácích byly především u vody, zvědavé veverky sledovaly na horizontu muže, který se dvěma syny sázel malé stromky do míst, kde se vytvořilo po větru tzv. oko (osvětlené místo).  " Už tu jsme dva týdny, kluci uklízejí větve, já sázím malé olše. Pracuji pro město, vysázel jsem jich už několik stovek, pokračovat budu dole u cesty," tvrdil Josef Gabčo.

Manželka ho z dálky pochválila, pokračovali jsme dál. Rybník byl jak stříbrné zrcadlo, přímo na břehu byl vyvrácený strom, několik kachen pospávalo v rákosí, hospůdka Pohoda byla opuštěná, na plotě byl nápis " ZAVŘENO." Hroznou tragédii pod vysílačem připomínaly čerstvé květiny a malý křížek, kousek dál barevný pták (strakapoud) zaujal svou pracovitostí, opuštěná lavička se styděla za svůj vzhled. Zpáteční cesta vedla kolem vodojemu až na hlavní silnici do Všebořic, potom kolem kostela k Lidlu. Časově dvě hodiny na zdravém vzduchu! Doma důkladná hygiena, čaj s medem a citronem, po obědě úklid před domem a televizní zprávy.  


Miroslav Vlach